34 kukačka (1451)

1    M         kukačka — kúkačka

kukučka (kukuška 752)

kukulka (kukufka, kukeu̯ka 801, kukulenka 745)

kukanda 327

kukaranda (kukarajda 429)

zezulka (zezolka 635, 638, zegzulka 825, zegzułka 822) — žežulka (žežulička 435, 637, 668)

S          kukna 656, kukuk 801

2                 Nářeční pojmenování pro kukačku (Cuculus canorus) se diferencují lexikálně i slovotvorně (např. kukačka × kukulka × kukaranda) a hláskoslovně (kukačka × kúkačka, zezulka × žežulka).

Slovo zezulka/žežulka se dnes už vyskytuje pouze jako dubletní označení vedle výrazu kukačka. Jde o pojmenování ze starší nářeční vrstvy, někdy jeho znalost byla dokonce již jen pasivní, nezřídka posílená lidovými písněmi. Některé podoby (např. kukna, kukanda, kukaranda) mají expresivní zabarvení s pejorativním odstínem.

3                 Lexikální protiklad kukačka × zezulka není územně vyhraněný. Slovo kukačka je rozšířeno téměř po celém teritoriu; jen na jeho vých. okraji dominují slovotvorné varianty, a to kukulka v sev. části slez. dialektů a kukučka v návaznosti na sloven. území ve Slezsku vých. od Ostravice a v úzkém pruhu vm. nář. oblasti. Expresivní forma kukaranda se dokládá sporadicky z jzč. nářečí. Hlásková varianta kúkačka je charakteristická pro Českobudějovicko a nejzápadnější okraj zkoumaného území.

Archaické pojmenování zezulka už nevytváří vyhraněný areál a jeho výskyt se soustřeďuje do jader některých nář. skupin. Vyskytuje se v sev. a vých. Čechách, na širším Brněnsku a ve střední části slez. nářečí, ojediněle i jinde. Hlásková varianta žežulka je méně frekventovaná a netvoří souvislejší území.

Ve městech výzkum prováděn nebyl.

4                 Všechna nářeční pojmenování se odvozují od zvukomalebných základů *kuk(u) nebo *gegu > psl. *zěgъ (zu je asi od zváti ‚volat‘; na
další vývoj slova působily asimilace).