ČJA 2

32 žluva (1450)

1    M         vlha — vilha (-y- 738, 803, 807, 808, 811, 815, 820, 821, vliha 747, vilda 835)

žluva (žłúva 707, žluba 675, žuva 701, žouva 834)

žluna (-ł- 711, 745, 749, žułna 836, žouna 832, žlna 708, 756) — žuna (vodňi ž. 813, žuňa 737)

židovo hříbje 604 (ž. řibje 517)

S          diščák 670

2                 V nářečním pojmenování žluvy hajní, zpěvného ptáka žlutě a tmavě zbarveného (Oriolus oriolus L.), byly vedle lexikální trichotomie žluva × vlha × žluna zaznamenány rozdíly hláskoslovné, jejichž původ tkví v rozdílném vývoji praslovanského slabičného l (vlha × vilha) a ł (např. žluva × žuva).

Žluva patří k vzácným druhům ptáků, nářečním mluvčím je málo známá a často dochází k záměnám s jiným druhem.

Primárními označeními sledovaného ptáka jsou výrazy žluvavlha (slovo vlha je prastarým druhotvarem slova žluva), z nichž pouze název žluva je shodný se spisovným jazykem. Pojmenování vlha označuje v současné spisovné češtině jiný druh ptáka, a to rod Merops (rod z řádu srostloprstých). Ustálení slova vlha v nepůvodním významu je starého původu: písemné prameny je dokládají již v období staročeském (Mch). Výraz žluna pojmenovává jiný druh ptáků, a to rod Picus (rod z řádu šplhavců). Ve vztahu názvů žluvažluna jde patrně o záměnu vyvolanou hláskovým skladem obou slov.

3                 Zeměpisné rozčlenění zaznamenaných výrazů se soustřeďuje do východních oblastí českého národního jazyka. V dialektech středomoravských a v celých Čechách byl zapsán výraz žluva. Ve střední a severní části nář. vm. s přesahem na přilehlé Holešovsko a vých. Prostějovsko a v centrální části slezských nářečí se užívá výrazu vlha, v sev. části dialektů slezských, na již. Příborsku a v česko-polském smíšeném pruhu též starší hláskové obměny vilha. Pojmenování žluna se vyskytuje v již. části nář. vm.; jeho hlásková podoba žuna tvoří velký areál odděleně na pomezí nářečí vm. a slez. a v západní části slezských dialektů. Jazyková situace ve městech nebyla zjišťována.

4    díšťák  jen nář. — Od nář. dyšč ‚déšt‘ patrně podle toho, že se žluva ozývá před deštěm, „přivolává déšt“.

vilha  jen nář.; pol. wilga — Hlásková obměna výrazu vlha s průvodním vokálem u slabikotvorného l. Viz vlha.

vlha  v sled. významu jen nář.; Jg, Bš vľha, SSJ — Od psl. *vьlga, slovo patrně praevropské.


židovo hříbě  jako sousloví jen nář. — Metaforické pojmenování. Motivace nejasná,

žluna  v sled. významu jen nář.; Jg — Záměnou na základě hláskové podobnosti slova žluva (psl. *žьlna ‚Picus).

žluva  Jg, SSJČ — Od psl *žьlva.

žuna  jen nář. — Hlásková obměna výrazu žluna. Viz tam.

5    žluna Ru 3, 5 — žuna Ju 7 — žluňa Ru 5 — žluva Ru 2 — žluwa Ru 4 — žlúva Ru 1,4 — žlúwa Po 1 — žlva Ju 6

6    AJŚ 557, PLPJ 337, AJK 251, SSA 3.27

Kl