ČJA 2
28 lasička (1462)
1 M laska — vlaska
lasice (vlasica 620)
lasička (lasíčka 225, 230) — hlasička
kolčava (kolčafka 121, 205, 208, 214, 245, 511, 618, 648, 657) — končava (končafka 118, 203, 227)
končalka (končelka 202)
S vízrl 306
2 Sledovala se nářeční pojmenování pro lasici kolčavu (Mustela nivalis), naši drobnou šelmu z čeledi kunovitých. Výrazná dichotomie lexikální je rozhojněna rozdíly slovotvornými (např. lasice × lasička × laska) a hláskoslovnými (např. lasička × hlasička, laska × vlaska). Ve spisovném jazyce jsou výrazy lasička, lasice a kolčava synonymy.
Výrazy s deminutivními sufixy jsou deminutivy formálními.
3 Výrazy od základu las- se dnes vyskytují téměř na celém zkoumaném území, neboť pronikly i do oblasti výskytu slova kolčava. Jako základní se jeví pojmenování lasička, rozšířené v celých Čechách a zhruba v záp. polovině Moravy. Zpravidla v dubletě s ním se při okrajích Čech a na záp. Moravě vyskytuje forma lasice. Pro vých. polovinu Moravy a Slezsko je příznačný archaický výraz laska, na záp. okraji tohoto území v ještě starší podobě vlaska. Z nejzápadnějšího okraje Čech je doložena hláskoslovná varianta hlasička.
Slovo kolčava, zaznamenané často v dubletě s výrazy lasička nebo lasice, zaujímá rozsáhlý areál v sv. polovině Čech a přesahuje na Moravu až k Litovli a Boskovicům. Varianta končava byla zapsána v sev. Čechách a na Kladsku, forma končalka pak soustředěněji v Podkrkonoší.
Je překvapivé, že slovo lasička proniká poměrně málo do areálu výrazu laska; zcela běžné je však i tady v městské mluvě.
4 hlasička jen nář. — Viz lasička, náslovné h- z pův. v-.
kolčava stč., Jg, SSJČ, hluž. kohlica, dluž. kolica — Nejasné. Asi derivací psl. *kolica.
končalka jen nář.; Jg i končelka — Z dem. formy končavka
v důsledku změny bilabiálního v v u̯ a dále v l. Viz končava.
končava jen nář. — Viz kolčava, hlásková změna l > n v základu slova nejasná, snad asimilací místa artikulace, popř. kontaminací s výrazem kuna.
lasice stč. lasicě, Jg, SSJČ, SSJ lasica, pol. łasica, dluž. łasyca — Pův. dem. k laska, viz tam.
lasička Jg dem., SSJČ, pol. łasiczka dem., dluž. łasycka dem., hluž. lastwička — Formální dem. k lasice, viz tam.
laska jen nář.; Jg mor., pol. i dluž. łaska — Psl. *vьlasъka souvisí s germ. *wisul-ōn (sthn. wisula, něm. Wiesel). Přesmyk
s-l > l-s má příčiny tabuové; lasice byla obávána, neboť mohla člověku „podfouknout“ těžké nemoci jevící se odulinami. Slovo praevropské.
vízrl jen nář. — Přejato z něm.
vlaska jen nář.; stč. vlasicě — Viz laska, podoba vlaska patrně původní.
5 laska Ju 6 — łaska Ju 7 — lasice Ju 2–4 — lasička Ru 2, 3 — kolčava Po 1, Ju 1, 3, 4, Ru 1,4 — vízl Po 1
6 ASJ III 251, SSA 3.10, OLA 25, ALE 101
Bh