ČJA 2

222 pouť (titulární slavnost) (2098 a)

1    M         pouť f.

pout  m./f. (pouť m. 113, 142, 158)

hody

             hotki

posvíceňí (posficeňi 807, posvicéň 611, 612, 614)

(v)otpust

krmaš m. (též 827, též krmáš 749) — k’ermaš (též kermaš 830) — karmaš

2                 Zjišťovaly se nář. ekvivalenty pro tzv. titulární slavnost, tj. pův. církevní slavnost k uctění památky světce, jemuž je zasvěcen místní kostel, spojenou s lidovou zábavou, různými atrakcemi apod. Na Moravě a ve Slezsku mohou však některé zapsané výrazy označovat též výroční oslavu vysvěcení kostela, rovněž spojenou s lidovou veselicí a hodováním. V Čechách se oba významy rozlišují (pro druhý význam se tu užívá slova posvícení). K mapování na husté síti byla položka regionalizována na Moravu.

Nář. materiál se diferencuje zejména lexikálně; doloženy jsou též rozdíly hláskoslovné (např. pout f. × pouť f., krmaš × kermaš × karmaš), slovotvorné (hody × hodky) a rozdíly v rodu (pout m. × pout f.).

Rozdíl mezi pout f. × pouť f. pokládáme za hláskoslovný; u obou podob je genitiv zakončen na -i. U podoby pouť m. nemáme genitivní formu doloženu, proto ji z praktických důvodů podřazujeme pod pout m. K přesnému zeměpisnému rozšíření forem pout m., pout f. a pouť f. viz II-221 pouť.

Ve snaze odlišit titulární slavnost od tzv. císařského posvícení byly zejména na Moravě zapsány nář. ekvivalenty porůznu ve spojení se shodnými či neshodnými přívlastky. Tyto rozlišující atributy vztahující se k světci, jemuž je místní kostel zasvěcen, nebo k období konání slavnosti (např. bartolomějský, kateřinský, václavský, dušičkový, jarní; na Františka, na Petra a Pavla apod.), k charakteru slavnosti, popř. vyjadřující její vztah k tzv. císařskému posvícení (malý, mladý) jsou redundantní, a proto byly z mapování vyloučeny.

Hláskoslovné varianty krmaš/kermaš/karmaš jsou výsledkem rozdílné hláskové adaptace slova cizího původu v českém jazykovém prostředí; k jejich přesnějšímu zeměpisnému vymezení viz II-223 posvícení (císařské). Označení karmaš je ve slezských nář. a na Valašsku doloženo též ve významu ‚menší hostina po křtu‘ nebo ‚po pohřbu‘ (Bš).

3                 K základní lexikální trichotomii pouť f. / pout f., pout m. × hody × krmaš/kermaš/karmaš přistupují regionalismy odpust a posvícení.

Čechy s přesahy zhruba na záp. polovinu Moravy dokládají pojmenování pouť f., pout f. a pout m. Podoba pouť f. byla zapsána též ve stř. úseku vm. nář. a v nář. skupině frenštátské.

Vých. polovina Moravy užívá v sledovaném významu výraz hody; deminutivní forma hodky byla zaznamenána zvláště na Kroměřížsku.

Záp. skupina slez. nář. se vyděluje ekvivalentem karmaš m., její nejvýchodnější úsek podobou krmaš a Těšínsko hláskovou variantou kermaš. Pro Hlučínsko a většinu přechodných nář. česko-polských je charakteristické označení odpust m.

Na Třebíčsku a Znojemsku vytváří menší areál výraz posvícení.

Městská mluva je téměř shodná s nář. okolím. O ústupu tradice této slavnosti ve městech svědčí situace v některých městech v sm. pohraničí: z nich nář. ekvivalenty nejsou doloženy.

4    hodky  jen nář. — Formální dem. k hody, viz tam.

hody  v sled. významu jen nář.; Jg slc. a mor. ‚posvícení‘, SSJČ plt. nář. ‚posvícení‘, SSJ ‚památka založení nebo posvěcení chrámu a hostina v tento den‘ — Z psl. *godъ pův. ‚příhodný čas‘ (hod v češtině znamenalo svátek s bohatým jídlem, pak i jen hostinu).

karmaš  jen nář.; Jg též karmeš, ‚posvícení, hody‘, Bš ‚císařské posvícení‘ Opav., Kl karmáš, karmeš ‚posvícení‘ — Viz kermaš.

kermaš  m. jen nář.; Jg kermeš slc. ‚posvícení‘, SSJ kermeš nář. ‚hody spojené s lidovou zábavou‘, pol. kiermasz, ‚místní kostelní slavnost, obvykle při příležitosti svátku patrona daného kostela‘, hluž. kermuš, kermuša ‚posvícení‘ — Adaptací výrazu přejatého z němčiny; viz krmaš.

krmaš  jen nář.; Kt, Bš, laš., SSJČ nář., u všech krmáš ,posvícení‘ — Adaptací výrazu přejatého z něm. (střdn. kermesse = spis. Kirmes (Kirchmesse) ‚posvícení‘). Nář. realizací se slabičným r (vzniklým hyperkorektním krácením výchozí skupiny -ir-) a slezským krácením z krmáš (srov. 1 M, b. 749).

odpust  m. jen nář.; Kt ‚posvícení‘ u Opavy, SSJČ nář., Bš ‚pouť, pouťová slavnost‘, SSJ ‚památka založení nebo posvěcení chrámu‘, pol. ‚místní kostelní slavnost, obvykle při příleži


             tosti svátku patrona daného kostela‘ (Jg ‚odpuštění, dovolení‘) — Etym. nejasné; patrně od odpustit, to z psl. *pustiti (Mch).

posvícení  v sled. významu jen nář. (stč. posvěcenie, posviecenie, zř. posvacenie ‚výroční svátek na památku zasvěcení chrámu‘, Jg ‚posvěcení chrámu‘, též ‚hody posvícenské‘, SSJČ též poscení nář. ‚podzimní výroční slavnost s lidovými zábavami na památku posvěcení chrámu‘, citováno z PSJČ) — Ze stč. posvětiti ‚požehnat‘ (to z psl. *svętъ); délka patrně vznikla až v dějovém jméně (posviecenie). Nový význam ‚pouť‘ patrně vlivem mor. hody, které znamená jak ‚pouť‘, tak ‚posvícení‘.

pout  f. jen nář. (stč. pút f. ‚pouť, cesta, putování‘) — Depalatalizací z pouť; viz pout m. a pouť f.

pout  m. jen nář.; stč. pút m. ‚pouť, cesta, putování‘, Jg též pút m. zast. ‚posvěcení chrámu‘, SSJČ nář. ‚titulární slavnost‘, Bš záp. Mor. — Z psl. *ptь m. pův. ‚cesta‘, ‚chůze‘. Slovo izolované. Užší význam ‚titulární slavnost chrámu‘ je z ‚putování‘ na posvátné místo. Tvrdé zakončení důsledkem historické depalatalizace.

pouť  f. Jg ‚posvěcení chrámu‘, SSJČ ‚titulární slavnost‘ — Z psl. *ptь m./f.; viz pout m.

5    —

6    ASJ IV 350

Ši