221 pouť (2080)

1    M         pouť f. (puňć 831, 832) — pout f. (též 626)

pout m. (též 106, 419, pouť m. 113, 142, 158, 627)

(u̯)otpust

2                 Mapa znázorňuje především rodové rozdíly u subst. pouť ‚putování na posvátné (poutní) místo‘. V současnosti, zvláště v Čechách, je tento výraz také pojmenováním lidové zábavy spojené se slavností k uctění památky světce, jemuž je zasvěcen kostel. Na Moravě se v tomto druhém významu užívá nejčastěji výrazu hody (viz II-222 pouť (titulární slavnost)). Na Těšínsku se slovo pouť nevyskytuje (forma puňć je nář. adaptací přejatého spis. výrazu) a v sledovaném významu se tu užívá jen slova odpust, jež sev. odtud má také význam posvícení.

Substantivum pouť se v nářečích vyskytuje ve dvou územně odlišných rodových variantách. Vedle většinového feminina pouť, shodného se spis. jazykem, zachovala se v nářečích původní podoba pout v rodě mužském (ovšem přešla k deklinačnímu typu „hrad“). Kromě toho se uvedené substantivum v 1. pádě ženského rodu diferencuje podle měkkého a tvrdého zakončení (pouť × pout). Maskulina měkkého zakončení (pouť) se vyskytují zřídka, zpravidla jen jako analogické novotvary k archaické formě pout. V Čechách je forma pouť f. sekundární; vznikla analogicky podle nepřímých pádů z depalatalizované podoby pout f. Na Moravě je forma pouť f. původní (z psl. *ptь).

3                 S výjimkou Těšínska zahrnuje slovo pouť téměř celé jazykové území. Depalatalizovaná varianta pout m. vytváří výrazný areál, který spojuje vč. oblast s Novoměstskem a dále s Moravskokrumlovskem.

Na ostatním území se užívá podob rodu ženského. Na areál maskulin pout navazují (nebo se s ním částečně prolínají) stejně znějící feminina, pokrývající téměř celou již. polovinu Čech a přilehlou jz. část Moravy. Kromě toho se tyto podoby vyskytují ještě více či méně souvisle v svč. nář. oblasti. Varianta pouť, shodná se spis. jazykem, se nachází ve střč. a mor. dialektech a též na jzč. okraji. Převládá rovněž v městské mluvě.