220 letnice (2077)

1    M         svatý duch (sf- duch 671, 738, svjatí duch 755)

svatodušňí svátky (svatodušne s. 803)

źelune śv’ynta

letňice pomn. (letňíce 161, 162)

2                 Nář. pojmenování svatodušních svátků (křesťanských svátků slavených padesát dní po Velikonocích na památku seslání Ducha svatého) vykazují rozdíly lexikální a v typu pojmenování. Proti souslovím svatodušní svátky, svatý Duch, zelené svátky stojí jednoslovné označení letnice. Toto slovo je ve spis. jazyce plně synonymní se souslovím svatodušní svátky (srov. SSJČ), v mluvených projevech mimo oblast jzč. nářečí má však charakter slova přejatého ze spisovného jazyka, jde vlastně o výraz z náboženské terminologie.

Sousloví svatý Duch se řadí k častým pojmenováním církevních svátků, které nesou jméno světce nebo náboženského pojmu, srov. např. Silvestr, Boží tělo, Boží narození apod. Na rozdíl od spis. jazyka, kde se toto sousloví vyskytuje jen v časových určeních s předložkou (srov. SSJČ „o svatém Duchu, zast. o svatém Duše, zast. o svatý Duch; do svatého Ducha, zast. po svatém Duše“), je v mor. nářečích zcela běžný také nominativ. Pokud bylo uvedené spojení zapsáno v Čechách, bývá rovněž jen v předložkových výrazech adverbiálního významu. V jednočlenných větách ve funkci predikativu stává též v prostém genitivu, např. brzy bude svatého Ducha.

3                 Sousloví svatodušní svátky, zabírající v podstatě celé Čechy, jz. Moravu a Zábřežsko, proniká do oblastí jiných pojmenování a do městské mluvy (výzkum byl realizován jen ve vnitrozemských městech, a tedy pouze u starší generace). Široký okraj jzč. nářečí (Českobudějovicko, Prachaticko, Klatovsko a Chodsko) charakterizuje výraz letnice. Ten se rozptýleně a vždy v dubletě vyskytuje také jinde na okrajích Čech, zejména na Litomyšlsku. Sousloví svatý duch je běžné na zbývající části Moravy a ve Slezsku mimo Těšínsko a Jablunkovsko; odtamtud se dokládá spojení zelené svěnta.