Naprostá většina zaznamenaných výrazů je odvozena od sloves onomatopoického původu (dlaskat, dleskat, tlaskat, tleskat, kleskat – všechna ‚vydávat pleskavý zvuk‘), a je tudíž problematické stanovit hranici, kdy lze vztahy mezi jednotlivými slovy považovat za protiklad lexikální a kdy za hláskoslovný. Ve snaze vymezit hláskové odlišnosti konsonantické a vokalické klademe do výchozí lexikální opozice základy dl(a)sk- × tl(a)sk- × kl(e)sk- × klep-; vztah dlašk- × dlešk- aj. pokládáme za hláskoslovný.

V menší míře byly zjištěny i rozdíly slovotvorné (např. kleška × kleštice × kleština).

3                 Speciální označení nezralého hrachového lusku, jež mají povahu termínu, byla doložena ze západní a střední části zkoumaného území. Největší rozsah byl zjištěn u výrazu dlaška. Toho se užívá v mikroareálu na sev. Plzeňsku, hlavně však v nář. svč. a v již. úseku přechodného pásu čm. Pro záp. polovinu Moravy je příznačná obměna dlašťka. Na přilehlém Ledečsku a Jindřichohradecku je rozšířen výraz tlaška. Ve střč. nář. dominují podoby s kořenným -e-, a to dleška zejména podél hranice svč. a střč. dialektů a tleška ve střední části střč. nářeční oblasti s centrem na Benešovsku. Na území na sz. od Prahy a na severním Příbramsku bylo zachyceno pojmenování kleška, forma kleštice se vyskytuje v již. polovině zč. nář., odděleně pak na Písecku a Prachaticku. Strakonicko se vyčleňuje regionalismem klepina, na úzkém pruhu území mezi Rakovníkem a Strakonicemi byl zaznamenán ekvivalent klíště.

4    deštička  jen nář. — Z dlaštička adideací k nář. výrazu deštička ‚destička‘ na základě zvukové podobnosti slov a pro etymologickou neprůhlednost slova dlaštička, to dem. od dlaška, viz tam.

dlaška  jen nář.; Jg též dlasek, Kt též dlašek, SSJČ nář. — Z nář. dlaščka zjednodušením souhláskové skupiny. Od zvukomalebného slovesa dlaskat.

dlašťka  jen nář.; SSJČ dlášťka nář. — Od zvukomalebného slovesa dlaskat sufixem -ka.

dleska  jen nář.; Jg též dleska, SSJČ nář. — Od zvukomalebného dleskat sufixem -ka.

klepina  jen nář. — Nejasné, patrně souvisí s výrazem klípě ‚mládě špatně vyvinuté‘ na základě konotačního příznaku ‚nezra

lost‘. Není ani vyloučena příbuznost s něm. (nář. Schefe ‚lusk‘, to z ide. *(s)ken- ‚krýt, zahalovat‘).

kleška  jen nář.; Jg kléštka, klíštka — Od zvukomalebného slovesa kleskat sufixem -ka.

kleštice  jen nář.; Jg — Od zvukomalebného slovesa kleskat sufíxem -ice.

klíště  v sled. významu jen nář. — Od zvukomalebného slovesa kleskat adideací k výrazu klíště na základě zvukové podobnosti a etymologické neprůhlednosti slova.

tlaška  jen nář.; Jg — Od zvukomalebného slovesa tlaskat sufíxem -ka.

tleška  jen nář.; Jg též tlešťka — Od zvukomalebného slovesa tleskat sufíxem -ka.

5    —

6    —

Kl