ČJA 2
217 kulatý (2067 b)
1 M kulatý (kolatej 447) — gulatí
kulovatý — kolovatej — gulovatí
(u̯)okruhu̯y (u̯okrungu̯y 833, 834, 84)
2 Sledovalo se územní rozšíření adj. kulatý ‚mající podobu koule nebo kouli přibližně podobný‘ a jeho slovotvorné varianty kulovatý, která má týž význam a ve spis. jazyce je hodnocena jako forma zastaralá a obecná. Z mapy je zřejmé, že tato forma, tvořená méně frekventovaným sufixem -ovatý, se v nářečích uchovává na archaických okrajích jazykového území. Jde tedy o variantu starší, než je dnes obvyklý a převažující výraz kulatý. I tak jsou však obě tyto varianty, vztahující se formálně i významově ke slovu koule, poměrně mladé, protože adjektiva vyjadřující podobnost se jako kategorie utvářela až později. Ve staré češtině (a tak je ještě doloženo v slovníku Jungmannově) se i v sledovaném významu užívalo výrazu okrúhlý, třebaže toto slovo souvisí se subst. kruh a má – stejně jako nč. forma okrouhlý – primární význam ‚mající kruhový tvar nebo půdorys‘. Také výraz okrouhlý je v sledovaném významu v nářečích dosvědčen, ovšem jen zcela okrajově ve slezské oblasti a v návaznosti na nářečí polská.
Vedle těchto slovotvorných a lexikálních rozdílů se na mapě sledují i varianty hláskoslovné, a to podoby se změnou k – g, (gulatý, gulovatý) a se střídáním u – o (kulovatý – kolovatý).
3 Až na okrajový výraz okrouhlý (v přechodových nářečích čes.-pol.) zahrnuje prakticky téměř celou jazykovou oblast základní pojmenování kulatý. Slovotvorná varianta kulovatý vystupuje na periferiích českého jazykového území, a to odděleně na nepravidelných ústupových areálech v Čechách (jednak už ojediněle v zč. okrajových úsecích a výrazněji dále v úseku lounském, na Mělnicku a v Podještědí, jednak na poměrně rozsáhlém území na jihu s výběžkem až na Pelhřimovsko a ve zbytcích na východě na Litomyšlsku) a na vých. Moravě (zejména ve stř. a sev. části vm. nář. oblasti). Obraz doplňují podoby s hláskovou obměnou kolovatý na jzč. okraji a vm. areál hláskových variant s g- (gulatý, gulovatý).
4 gulatý jen nář.; SSJ gulatý — Nářeční změnou k – g, viz kulatý.
gulovatý jen nář. — Nářeční změnou k – g, viz kulovatý.
kolovatý jen nář.; Jg též kolovitý — Adideací ke kolo, viz kulovatý.
kulatý Jg, SSJČ — Ke koule (stč. kúle, kule, to přejato ze stř. něm.).
kulovatý Jg, SSJČ ob. a zast. — Ke koule méně frekventovanou příponou -ovatý, viz kulatý.
okrouhlý v sled. významu jen nář., stč. okrúhlý (též ‚mající podobu kruhu‘), Jg, pol. okręgły (SSJČ ‚mající kruhový tvar nebo půdorys‘, tak i SSJ okrúhly) — Od krouhat (to od kruh, psl. *krgъ).
5 kulatý Po 1, Ju 1–4, 6 — kulovatej Ju 5, Ru 3
6 —
Jč