stránce formální se tedy zcela shodovala se zpodstatnělými adjektivy muž. rodu (typu hajný). Takový stav byl
už v staré češtině a stejně zařazuje slovo outerý ještě slovník Jungmannův. V dalším vývoji se pak tato forma při-
řadila k neutrům vzoru stavení. Podoba úterý je dnes střed. rodu nejen v spis. jazyce, ale převážnou většinou
i v nářečích. Kromě toho se paralelně užívá i slovotvorné varianty úterek, která byla ve staré češtině jen ojedi-
nělá (první doklad v stč. archivu ÚJČ je z r. 1495).

Důsledky tohoto vývoje, provázené četnými změnami v rovině hláskoslovné, se obrážejí v nářečních formách, které se vyznačují velkou pestrostí, značnou variabilitou, vzájemnými interferencemi a menší regionální příznakovostí. Bohatství variant je dáno už tím, že v hláskovém skladu slova úterý jsou obě dlouhé samohlásky, jejichž změny vytvářejí hlavní diferenciaci českých nářečí (ú-, -ý). Jejich zvláštní postavení na začátku a na konci slova vedlo pak jednak ještě k dalším změnám, jako je protetické h- (houterej) a v- (vouterej z bezrázově vyslovovaného předložkového spojení v úterý), jednak také k nepravidelnostem (s postupující nivelizací i závislost na rodové příslušnosti forem ten outerej – to outerý). Zachyceny byly i doklady s krátkým počátečním u- v svč. oblasti (tedy mimo oblast pravidelného krácení PRO A1ab), zvl. na okrajovém úseku náchodském a podorlickém.

Třebaže forma úterý, shodná se spis. jazykem a ve vm. a slez. oblasti zároveň i s územ nářečním, převažuje dnes prakticky na celém jazykovém území, byly při výzkumu u staré generace zachyceny také nářečně odlišné podoby, ovšem v různé míře. Vzhledem k nepravidelnostem přináší mapa jen jejich výběr. Poměrně často byly ještě zachyceny pravidelné varianty s počátečním ou- (v střm. oblasti ó-); tyto podoby nejsou mapovány. Rovněž se nemapuje protetické h- (hóteré, houterej, houterek), přestože zapsané doklady s touto pravidelnou změnou překračují na západě obvyklou hranici tohoto jevu v střm. nářečích (PRO E3) a sahají téměř až k zemské hranici. Výskyt počátečního v- (vouterej, vouterek, vúterý) z akuz. vazby v úterý však mapa registruje.

Naproti tomu formy s koncovým ej, é (outerej, óteré) se územně diferencují, a mapa je proto zachycuje. Nejisté je však rodové zařazení těchto forem. V Čechách se často stále ještě považují za maskulina, na Moravě se už téměř vždy pociťují jako neutra. Přesnou hranici však nebylo možno vysledovat. Za situace, kdy při koexistenci několika paralelních forem v jedné obci jsou podoby outerej už ve velké menšině a udržují se spíše v předložkové vazbě v outerej, je vědomí rodové příslušnosti těchto podob značně oslabené. Jak potvrzují i doklady zapsané ze spontánního hovoru, je v Čechách příslušnost k maskulinům, podporovaná zde rovněž formami úterek, dosud stále živá a týká se nejen forem s -ej (např. každej outerej, b. 125), ale místy dokonce i novějších forem s -ý (např. vostatkovej útery, b. 117).

Z hláskoslovných variant je třeba ještě upozornit na formy s jzč. změnou e > a (outarej, outarek).

3                 Na podkladě celonárodního pojmenování úterý, jehož výrazným zeměpisným protikladem je až na vých. okraji jazykového území (na Hlučínsku a Těšínsku) areál formy vtorek, vystupují jako dublety nářečně odlišné varianty, které však zpravidla nevytvářejí ostře vymezené oblasti. Šrafováním je vyznačen dnešní rozsah forem s koncovým -ej (outerej s variantami óteré, houterej, hóteré), které ustoupily na periferie, a to formám s koncovým -ý, umožňujícím formální přechod k neutrům vzoru stavení. Ještě hojněji se na vyznačeném území užívá nemapovaného předložkového spojení v outerej; to se zachovalo také ve vých. Čechách (na Rychnovsku a Vysokomýtsku), na mapě, zachycující jen formu nominativní, však tato oblast vyznačena není.

Výrazně zeměpisně příznakové nejsou ani muž. slovotvorné varianty úterek (outerek), které zahrnují celé Čechy (méně frekventované jsou v zč. oblasti) a v různé míře zasahují i na záp. Moravu (zde jsou i na Zábřežsku a přes centrální část čm. oblasti pronikly ještě i na Boskovicko a Třebíčsko). Dále na Moravě se vyskytují spíše jen výjimečně (zvl. na Břeclavsku a pak až v sousedství výrazu vtorek ve Slezsku). I tento zeměpisný rozsah (srov. obdobný zeměpisný rozsah formy pondělek, II-210) by svědčil o tom, že v oblasti čes. jazyka jde o formu poměrně mladou.

Konečně mapa registruje rozptýlený výskyt forem s počátečním v- (zvl. na Náchodsku s Kladskem a na Novoměstsku, na Třeboňsku, na Zábřežsku a ve vm. oblasti). Regionálně příznaková a výrazně vymezená je naproti tomu oblast hláskových variant s jzč. změnou e > a (outarej, outarek), užívaných však už nedůsledně a dubletně u st. generace na již. Domažlicku a vých. Klatovsku.

V úzu mládeže zkoumaných měst – a to nemohlo být na mapě zobrazeno – je zpravidla už jen forma úterý (vedle řidšího maskulina úterek), tedy podoby zcela shodné se spis. jazykem.

4    outarej  jen nář. — Nář. varianta s jzč. změnou e-a, viz outerej.

outarek  jen nář. — Nář. varianta s jzč. změnou e-a, viz úterek.

outerej  jen nář. — Nář. varianta (pův. maskulinum) na oblasti čes. ná-

řečí v užším smyslu (na mapě zastupuje i střm. podobu óteré), viz úterý.

úterek  m. Jg též outerek, SSJČ, SSJ uterok — Mladší slovotvorná varianta (analogií podle čtvrtek, pátek).

úterý  stč. m., Jg též outerý m., SSJČ n., zast. m. — Pův. význam ‚druhý‘ (srov. psl. *vъtorъ, pol. wtóry, Jg říd. vterý), z psl. *Cterъ nebo *vъ-ter. Přechod k neutrům analogicky podle pondělí.

vouterej, vúterek, vúterý  jen nář. — Z předložkového spojení v úterý, v úterek.

vtorek  jen nář.; pol. wtorek — Viz úterek.

5    outerej Ju 5, Ru 4 — hóteré m. Ju 6 — outerí Ju 3, Ru 2, 3 — outeri Ju 4 — hóteri Ju 6 — úterí Ju 3 — outerek Ju 1–5, Ru 2, 4 — wuterek Po 1

‚v úterý‘: v outerej Ju 1, Ru 4 — f outerej Ju 1 — outerej Ju 1, Ru 2 — houterej Ju 5 — vouterí Ju 3, Ru 3 — v outeri Ju 4 — w outeri Po 1 — f ou-
teri Ju 2 — outeri Po 1 — f úterí Ju 3

6    PLPJ 59, SSA, 9.14, OLA 2402, ALE 534

Jč