210 pondělí (1526)

1    M         ponďelí n. (punďelí 303, 304)

ponďelek m.

ponďele f. (ponďele n. 101)

N          ponďelí m. 235, 626, 645, 678

2                 Nářeční názvy pro první den v týdnu následující po neděli jsou variantami slova pondělí, které jsou dány změnami v rodovém zařazení i změnami slovotvornými, v malé míře též změnami hláskoslovnými (např. chod. pundělí). Při těchto změnách působilo vzájemné formální ovlivňování názvů pro jiné dny v týdnu. Slovo pondělí bylo ve staré češtině muž. rodu a patřilo k malé skupince slov příslušejících k typu Jiří, která si sice v dalším vývoji tvary všech pádů zachovala, ale přešla k rodu střednímu, k vzoru stavení (srov. i obdobný vývoj u slova úterý, II-211).

Výzkum ukázal, že v mluveném jazyce je dnes slovo pondělí jen středního rodu (ojedinělé doklady na muž. rod jsou málo spolehlivé a byly z mapy vypuštěny), třebaže v jazyce psaném najdeme bezpečné doklady na rod mužský ještě v obrozenecké literatuře (V. V. Tomek). Živé je však i v nářečích maskulinum pondělek, doložené ojediněle – obdobně jako forma úterek – už ve staré češtině. Konečně je dosvědčena i forma žen. rodu, podoba ponděle, utvořená analogicky podle slova neděle.

3                 Neutrum pondělí je dnes označením běžným na téměř celém území českého národního jazyka. V sz. Čechách se však vyčleňuje výrazný areál feminina ponděle. Tato podoba se zde uplatňuje většinou jako dubleta k neutru pondělí. Naproti tomu maskulinum pondělek povahu vyhraněné oblastní varianty většinou nemá, s výjimkou přechodových nářečí česko-polských, kam neutrum pondělí nezasahuje a kde je tedy podoba pondělek užívanou formou jedinou. Jinak se této formy maskulina dubletně užívá téměř v celých Čechách a dále zejména v sz. části Moravy, ojediněle i jinde (srov. analogický rozsah formy úterek, II-211).