20 košťál (1129)

1    M         košťál (koščal 517, 71, gožďál 719) — koščil

hloub (též 634, hłub 676, 678, 680–684, 703, 721, 722, húb 701, 703, 705, 729, 732, 736, 738, 745, 757,
801, též 744) — hb (hb 756) — glumb

húbek 731, 735, 737

N          hu̯úbí, hłobí, prostředek 75, kłak 803, mačinka 620

2                 Nářeční výrazy pro košťál, tj. ztuhlý stonek některých druhů zeleniny, zejména zelí a kapusty, vykazují vedle rozdílu lexikálního i okrajové diference slovotvorné (hloub × hloubek) a hláskoslovné (hloub × hĺb × glumb).

Slabika -lǫ- prošla analogickým vývojem jako psl.  (hĺb, húb).

3                 Výraznou územní dichotomii představují lexémy košťál a hloub. (O uvedeném lex. rozdílu pojednává už J. Blahoslav ve své Gramatice české z r. 1571.)

Pojmenování košťál zaujímá celé území Čech a zahrnuje téměř celou oblast nář. střm., jako novější označení málo proniká do vm. dialektů. Hlásková varianta koštil se dokládá ze Znojemska.

Slovo hloub je běžné v nář. vm. (s výjimkou úzkého záp. okraje), na Holešovsku a v nář. slez. Forma hĺb se vyskytuje na Zlínsku, Valašskokloboucku a na Kopanicích, obměna glumb byla zachycena v čes.-pol. smíšeném pásu.