Někdy byl předmět nazýván podle materiálu, z kterého byl zhotoven: z kočičí kůže byl kočičák (poněkud častěji ve střm. nářečích a v již. a vých. Čechách) a z močového měchýře byl měchýř, měchuřina (místy v Čechách a sz. od Brna), dále puchýř, pucheřina, pukeřina a pachařina (na vých. Moravě a ve Slezsku). Srov. I-126 měchuřina. Ani tyto výrazy nemají jediný význam a navíc byly zapsány nesoustavně jako dublety s mapovanými pojmenováními. Často jsou pociťovány jako expresiva.

Protože v Čechách byl výzkum prováděn pouze na řídké síti bodů, byl nářeční materiál doplněn KLA.

Mapa zachycuje rozdíly lexikální (pytlík × míšek). Ojedinělé rozdíly slovotvorné (měšec × měšík × míšec) a novější přejímka něm. slova Beutel (pajtlík) nebyly mapovány.

3                 Pojmenování pytlík zaujímá většinu Čech a záp. polovinu Moravy. Slovo míšek se vyskytuje na zbývající části Moravy, v přilehlém Podorlicku a ve Slezsku. Podoba pajtlík se objevuje na okrajích záp. a sev. Čech.

Nářeční situace ve městech se nesledovala.

4                 U uvedených výrazů nebylo možno ve slovnících zjistit, zda vedle obecného významu označují též váček na tabák.

měšec  stč., Jg, SSJČ, SSJ měšec — Původní dem. od měch, psl. *měchъ.

míšek  stč. miešek, Jg, Kt též měšek, SSJČ, SSJ miešok, pol. mieszek, hluž. měšk — Dem. k měch, viz měšec.

pajtlík  jen nář. — Z něm. Beutel ‚měšec, váček‘ (v něm. nář. bajtl), dem. Srov. pytlík.

pytlík  stč., Jg, SSJČ, SSJ dem. expr. — Dem. k pytel, to stará přejímka ze střhn. (biutel, nyní Beutel).

5    —

6    AJPP 372

Om