191 pohřeb (1945)

1    M         pohřeb (pohřub 801, pohřu̯ob 801) — pořeb (pořu̯ob 801) — póřeb (pohřeb 108, 139, též 244) — pohřib

funus — fúnus (též 130, 148, 304, 30, 62, 75) — funús (též 112, 503) — funos (fonos 611, též 605)

2                 Zjišťovalo se nář. pojmenování pro souhrn úkonů spojených s pohřbením, tj. pro pohřeb. Vedle běžného slova pohřeb, shodného se spisovným jazykem, objevuje se jako dubleta poněkud zastaralý přejatý výraz funus. Oba lexémy se vyskytují v četných hláskových variantách.

Mladší generace užívá častěji pojmenování pohřeb, slovo funus pociťuje již jako expresivní. Tak je tomu především ve městech.

3                 Na celém území je rozšířeno slovo pohřeb, popř. jeho hláskové varianty. Pro Slezsko je typická obměna pohřib. V sv. Čechách se nachází protáhlý areál podoby póřeb, sahající z Pojizeří až k mor. hranici na jižní Svitavsko. Na Zábřežsku, Boskovicku a rozptýleně i jinde (především v sv. Čechách) se setkáváme s variantou pořeb.

Starý ekvivalent funus (a jeho obměny) je běžný v celých Čechách a na záp. polovině Moravy, odkud zasahuje až ke Kroměříži. Zpravidla je dubletní se slovem pohřeb, pouze na jz. Moravě (zvláště na Znojemsku) bývá pojmenováním jediným.

Areál s hláskovou variantou fúnus zabírá velkou část jzč. nář. oblasti (bez záp. a jv. okrajů) a jižní část střč. nář. oblasti, odkud vybíhají dva úzké pruhy, a to jeden na sever k Hradci Králové a jeden na východ k Brnu. S podobou funús se setkáváme na svč. okrajích, s obměnou funos na Znojemsku (ojediněle i na Chodsku). Na zbývajícím území v Čechách a v přilehlé části záp. Moravy se vyskytuje podoba funus. Ta byla také zaznamenána rozptýleně jako dubleta při hranicích areálu s podobu fúnus. V tomto případě nebyla mapována.