190 jeptiška (2110)

1    M         jepťiška (jepiška 428, 519, 640, jepťíška 106, 139, 149, 202, 210, jeptuška 301, jepčička 457, epťiška 161, 445, 465, 506, 513, 605, epiška 310, 333, 424, 428, 451, 453, 460, 518, 520, 610, hepťiška 307, 511, 512, 516, 613, 628, 62, herpiška 817) — jeptiška (heptiška 510)

sestřička (sestra 509, 72, též 116, 818, 75, řádová sestra 675, 755, 66, 72, 83, řádová 634, milosrdná sestra
630, 652, řeholní sestra 722, klášterní sestra 716, 732, též klašterna sestra 818)

klášterná pana (klášterňí p. 614, 714, 716, 732, 733, 745, 752)

panna

klašterna (též 819, klaštrna 824)

klášterňice (klášterka 610, klášterňička 643)

(h)abatyše

S          mňiška 95, zakonka 801

2                 Sledovalo se zeměpisné rozšíření nář. výrazů pro jeptišku, tj. příslušnici církevního řádu. Vedle rozdílů lexikálních dokládá mapa také rozdíly v typu pojmenování (klášterní panna × klášterná × klášternice).

Ve spisovném jazyce existuje pro příslušnici církevního řádu pozoruhodné množství pojmenování: jeptiška, sestra, řeholnice, řídký výraz klášternice a dnes už zastaralé lexémy mniška a zákonice.

Slova abatyše a jeptiška dnes hodnotíme jako dva různé lexémy, ačkoliv se obě vyvinula z téhož cizího slova, protože se vývojem od sebe značně vzdálila. Rozdíly ve znění obou slov plynou z toho, že slovo jeptiška bylo přejato z latiny přes němčinu, kdežto slovo abatyše rovnou z latiny. O různé míře adaptace slova cizího původu v domácím prostředí svědčí jak řada hláskových variant výrazu jeptiška (viz oddíl 1), tak výskyt protetického h- před samohláskami e- a a- u obou výrazů (u cizích slov právě vzácný). Protezi zachytil náš výzkum už na ústupu, proti PRO E 3 se však uplatňuje navíc na Novoměstsku, Jihlavsku, Moravskokrumlovsku, Vsetínsku a Frenštátsku.

Vedle výrazu sestřička zachytil výzkum také nedeminutivní formu sestra, tu pak nezřídka ve spojení s adjektivem (milosrdná, řádová, řeholní, klášterní, zákonitá), aby se odlišila jeptiška od zdravotní sestry. K těmto zpřesňujícím atributům nebyl brán zřetel. Forma sestra byla při grafickém zpracování mapy podřazena pod většinovou podobu sestřička. Označení (řádová, milosrdná) sestřička (sestra) byla zkoumána pouze na Moravě.

V dubletách či tripletách byly výrazy abatyše, klášterná panna/klášterní panna a klášternice hodnoceny jako starší, naopak označení jeptiška (zejména v nářečích slezských) jako slovo nové. Výzkum zachytil výraz abatyše také ve významech ‚představená ženského kláštera‘ (tak ve spis. jazyce) a jako nadávku pro lakomou ženu; v těchto případech však nebyl mapován.

3                 Jednoduchá situace v Čechách kontrastuje s mnohovrstevnatostí pojmenování na Moravě.

Většinový výraz jeptiška zabírá celé Čechy a Moravu a proniká i do nářečí slezských. Na většině Moravy s přesahem na Frenštátsko je jako dubletní rozšířeno označení sestřička.

Slezsko s výjimkou přechodných nářečí česko-polských se vyděluje substantivizovaným adjektivem klášterná. V nář. vm., v úseku mezi Znojmem a Třebíčí a dále zejména na Boskovicku byl zapsán výraz klášternice. Z vm. nář., především z jejich jižnějších částí, z Moravskokrumlovska a ze sev. úseku přechodných nářečí česko-polských je doloženo dvojslovné pojmenování klášterná/klášterní panna. Na zbývajícím území česko-polského nář. pruhu se užívá označení panna.

Nář. ekvivalent abatyše byl zaznamenán rozptýleně na stř. a vých. Moravě.