2                 Nář. pojmenování pro kapustu, tj. odrůdu brukve zelné s kadeřavými listy tvořícími hlávku, vykazují vedle diference lexikální též rozdíly hláskoslovné.

Zaznamenané názvy jsou výrazy přejaté, které patrně v minulosti označovaly různé druhy zeleniny rodu Brassica (srov. význam slova kapusta ve spis. češtině se slovem kapusta ‚zelí‘ ve spis. slovenštině).

Na mapě registrujeme hláskoslovné obměny kel, kchél, kchejl; nesledujeme však rozšíření podoby kéł s nenáležitým ł.

V oblastech, kde se kapusta dříve nepěstovala, nebyly přirozeně její názvy zaznamenány.

3                 Izoglosa dělící výrazy kapusta a kél sleduje starou hranici česko-moravskou. Slovo kapusta, shodné se spis. jazykem, je běžné v Čechách, nověji proniká zvláště do Slezska a je časté v městské mluvě. Výraz kél (na Moravě a částečně i ve Slezsku) je hláskoslovně hojně obměňovaný: podoba kél je běžná v úzkém pruhu od Šumperka až po Kyjov a rozptýleně i dále na vých. Moravě, obměna kchél zaujímá větší záp. část střm. nář., v oblasti čm. nář. jsou časté formy kchejl (v sev. úseku) a kchel (v již. části), varianta kel je typická pro vých. polovinu Moravy a Slezsko.

4    kapusta  stč., Jg, SSJČ, pol. włoska kapusta (SSJ ‚zelí‘) — Přejaté slovo, rozšířené ve většině slovanských jazyků: jeho posledním pramenem je středolat. compos(i)ta ‚kysané (pův. smíchané) zelí‘, vzhledem k slovan. ka- asi kontaminované s pokračováním středolat. caputium ‚hlávka‘.

kel  v sled. významu jen nář.; Jg, SSJ — Viz kél; krácení kmenové samohlásky.

kél  jen nář.: SSJČ nář., Kt — Přejato z něm. dial. (střhn. koele).

kélí  jen nář. — Kontaminací výrazů kél a zelí.

kchejl, kchel, kchél  jen nář. — Viz kél a kel: aspirace náslovného k- v návaznosti na něm. výslovnost (srov. II-188 kostelní kůr).

střapaté zelí  jako sousloví jen nář. — Popisné spojení.

velškraut  jen nář. — Přejato z něm.

5    kapusta Ju 1–4 — kél Ju 4, Ru 3 — kel Ju 4, 5, 7, Ru 1, 2 — kchél Ju 6 — kelkapusta Ru 4 — velškraut Po 1

6    —

Fi