ČJA 2
189 kněz (2109)
1 M kňez — kňiz — ksundz
falář — farář
panáček (-a- 703,721, 71)
N kaplan, katecheta, páter, paterek, velebný pán, velebníček, důstojný pán
2 Sledovalo se zeměpisné rozšíření nář. ekvivalentů pro kněze, tj. osobu, která je ve službě některého vyznání pověřena konáním náboženských obřadů. Vedle rozdílů lexikálních zachycuje mapa také rozdíly hláskoslovné (kněz × kniz × ksundz; farář × falář).
V nářečích v Čechách a částečně také na Moravě se pro kněze užívá výraz farář (zpravidla v nář. hláskové obměně falář). Z dvojice výrazů farář × falář byla nář. mluvčími jako starší hodnocena forma falář; je však postupně vytlačována etymologicky starší podobou farář, která pronikla nověji ze spisovného jazyka. Pro výzkum na husté síti byla mapa regionalizována na Moravu, kde lze směrem k východu pozorovat výrazný ústup jedné a postupně i druhé formy. Ve většině vm. nář. a v nář. slezských se výraz farář v námi sledovaném významu nevyskytuje. Jako pojmenování osoby uvedené označením povolání, titulem vyskytuje se výraz farář zpravidla ve spojení se slovem pan, a to i mimo vlastní oslovení.
Slovo kněz se vlivem spis. jazyka šíří i do oblastí s jinými nář. ekvivalenty; v dubletách či tripletách bývá hodnoceno jako pojmenování nové.
Nemapována zůstala dvojslovná pojmenování velebný pán, důstojný pán, kterých se užívá zejména při oslovení kněze, popř. v hovoru o něm (zpravidla v kontaktu s jinou duchovní osobou), a univerbizovaná podoba velebníček, shodná se spis. jazykem, která mívá poněkud expresivní zabarvení. Mapován nebyl ani výraz paterek, zaznamenaný několikrát ve Slezsku, ani jeho nedeminutivní podoba páter, doložená z několika měst, neboť slouží zpravidla k označení kaplana.
3 Mapa představuje čes.-mor.-slez. lexikální trichotomii falář × panáček × kněz.
Označení falář je doloženo z Čech a záp. Moravy, a to často vedle šířící se podoby farář. Na Moravě byla tato podoba zapsána zejména na Holešovsku, Přerovsku a Zábřežsku a při jz. a sz. okrajích vm. nářečí.
Morava se s výjimkou jz. části a Boskovicka vyděluje pojmenováním panáček.
Pojmenování kněz, které v Čechách nověji proniká ze spis. jazyka, bylo porůznu zapsáno z celého území, častěji zvláště na sz. Moravě. Naproti tomu v nářečích slezských vytváří toto pojmenování výrazný areál, hláskově diferencovaný: výraz kněz je rozšířen ve středním úseku slezských nář., podoba kniz se nachází v převážné části západní (opavské) podskupiny a na Hlučínsku a forma ksundz (kśundz) je typická pro přechodná nářečí česko-polská.
Situace ve městech se v podstatě shoduje s nář. okolím, pouze u mladé generace se šíří výraz kněz, v severomor. městech pak označení farář.
4 falář jen nář. — Disimilací z farář; viz tam.
farář stč., Jg, SSJČ ‚duchovní, který vede správu farnosti‘, SSJ hovor. — Rozšířením významu; odvozeno od fara.
kněz stč., Jg též kniaz zast., SSJČ, SSJ kňaz, hluž. knjez — Z psl. *kъnędzь, pův. ‚vládce‘.
kniz jen nář. — Podoba s reflexem bývalé délky, viz kněz.
ksundz jen nář.; pol. ksiądz — Vlivem polštiny realizace s rozloženou nosovkou. Změna kń > kś v nář. podobě kśundz v důsledku disimilačního vlivu nosové samohlásky na předcházející palatální nosovou souhlásku v návaznosti na pol.
panáček Bš ‚kněz, zvláště kaplan‘, SSJČ poněkud zast. ob. expr., hluž. pan — Form. dem. k pán (to z *panъ).
5 kňez Po 1, Ju 4, 5, 7, Ru 2–4 — farář Po 1, Ju 6, Ru 4 — falář Ju 1, 2, 4, Ru 1, 2 — panáček Ju 7, Ru 4 — velebňíček Ru 4 — pop Ju 1–3
6 ASJ IV 336 (farář), MAGP 305, 387 (farář), PLPJ 357, AJPP (farář), SSA 8.56 (pop, farář), OLA 2303
Ši