ČJA 2

186 hlavní nedělní mše (2118) —

1    M         velká

velká mše

hru

hrubá mše

2                 Nář. rozdíly v pojmenování hlavní nedělní mše jsou jednak lexikální (velká × hrubá), jednak v typu pojmenování (substantivizované adj. velká, hrubá × sousloví velká mše, hrubá mše). Na celém zkoumaném území převládají substantivizovaná adjektiva, spojení adj. se subst. mše je méně časté a vždy dubletní.

Slovo hrubý bylo ve starším jazyce rovnocenným ekvivalentem výrazu velký. V současné spis. češtině se toto slovo v uvedeném významu zachovalo kromě sousloví hrubá mše jen v několika dalších ustálených spojeních, např. hrubá chyba, hrubá nedbalost, hrubé porušení kázně. V nářečích se ještě místy udržuje v původ. významu bez omezení; jeho územní rozložení (stejně tak jako výskyt dalšího ekvivalentu hodný, který se dodnes zachoval převážně jen ve spojení hodný kus cesty, příp. hodný krajíc chleba) je popsáno v odd. 7 položky I-51 velikánský. Tam jsou probrány i hláskové varianty slova velký.

3                 Kromě převážné části střm. nářečí (bez Třebíčska a Znojemska) a kromě vm. nářečí, kde se užívá v sled. významu subst. adj. hrubá, popř. spojení hrubá mše, je na zbylém území běžné pojmenování velká, popř. velká mše (v širším Podkrkonoší a často i na Moravskokrumlovsku se oba ekvivalenty hrubávelká objevují v dubletě). Zvláště pro oblast jzč. nářečí, již. polovinu Moravy a nejvýchodnější okraj Slezska je příznačný poněkud hojnější výskyt sousloví velká mše.


4    hrubá  Jg, SSJČ, Kt — Substantivizované adj., psl. *grǫ ‚drsný, nerovný‘, pak přes význam ‚hrubozrnný‘ k ‚velký‘.

hrubá mše  Jg, SSJČ, Kt, SSJ hrubá omša nář. — Sousloví, adj. hrubá, viz tam.


velká  SSJČ — Substantivizované adj., to z psl. *velьjь (velí + k-ový sufix > veliký, z toho rekcí v proudu řeči podoba velký).

velká mše  Jg veliká mše, SSJČ — Sousloví, adj. velká viz tam.


5    velká Ju 1–5, Ru 4 — velká mše svatá Ru 2 — hrubá Ju 6, Ru 4

6    —