186 hlavní nedělní mše (2118) —

1    M         velká

velká mše

hrubá

hrubá mše

2                 Nář. rozdíly v pojmenování hlavní nedělní mše jsou jednak lexikální (velká × hrubá), jednak v typu pojmenování (substantivizované adj. velká, hrubá × sousloví velká mše, hrubá mše). Na celém zkoumaném území převládají substantivizovaná adjektiva, spojení adj. se subst. mše je méně časté a vždy dubletní.

Slovo hrubý bylo ve starším jazyce rovnocenným ekvivalentem výrazu velký. V současné spis. češtině se toto slovo v uvedeném významu zachovalo kromě sousloví hrubá mše jen v několika dalších ustálených spojeních, např. hrubá chyba, hrubá nedbalost, hrubé porušení kázně. V nářečích se ještě místy udržuje v původ. významu bez omezení; jeho územní rozložení (stejně tak jako výskyt dalšího ekvivalentu hodný, který se dodnes zachoval převážně jen ve spojení hodný kus cesty, příp. hodný krajíc chleba) je popsáno v odd. 7 položky I-51 velikánský. Tam jsou probrány i hláskové varianty slova velký.

3                 Kromě převážné části střm. nářečí (bez Třebíčska a Znojemska) a kromě vm. nářečí, kde se užívá v sled. významu subst. adj. hrubá, popř. spojení hrubá mše, je na zbylém území běžné pojmenování velká, popř. velká mše (v širším Podkrkonoší a často i na Moravskokrumlovsku se oba ekvivalenty hrubá i velká objevují v dubletě). Zvláště pro oblast jzč. nářečí, již. polovinu Moravy a nejvýchodnější okraj Slezska je příznačný poněkud hojnější výskyt sousloví velká mše.