ČJA 2
183 doprošovat se (1999) —
1 M doprošovat se (doprosovat sa 736, doprosovac sa 755)
doprášat se (dopróšat se 708, 731, 743)
prosit se
dopytovat se
2 Zjišťovaly se slovotvorné rozdíly slovesa doprošovat se ‚dožadovat se snažnou, pokornou prosbou pomoci, rady ap.‘. Vedle diferencí slovotvorných (doprošovat se × doprášat se × prosit se) byl zachycen i okrajový rozdíl lexikální (dopytovat se). Sloveso prosit se patrně nebylo zjištěno v plném rozsahu.
Nářeční výzkum byl regionalizován pouze na Moravu a Slezsko. V řadě zkoumaných bodů (hlavně v oblasti střm. dialektů a ve městech) zcela chybí nář. ekvivalent. V Čechách je pouze sloveso doprošovat se.
3 Na celém zkoumaném území je běžný výraz doprošovat se. Z vm. nářečí, Frenštátska a záp. Slezska se dokládá slovotvorná obměna doprášat se (často dubletně). Sloveso prosit se se objevuje roztroušeně na celé Moravě a ve Slezsku.
Na východě Slezska byl zaznamenán reliktní lexém dopytovat se.
4 doprášat se jen nář.; Bš, ALJ též han., pol. dopraszać się — Sekundární imperfektivum od doprosit.
doprošovat se Jg, SSJČ, SSJ, dluž. dopšosowaś — Sekundární imperfektivum od slovesa doprosit.
dopytovat se jen nář.; Kt — Od nář. dopýtat ‚vyžebrat‘, to od ptát, srov. II-182 žebrat,
prosit se stč. prositi sě, Jg, SSJČ, Bš, SSJ prosiť sa, pol. prosić się, hluž. prosyć — Zvratná podoba k prosit (psl. *prositi).
5 —
6 —
Mj