trachtír 718 (trachtírek 741)

kozubec 751 (kozúbek 754)

korbélek 708 (korbilek 660)

S          čubik 809, kapca 747, kšica 717, pošva 813

2                 V nářečních označeních kornoutu, tj. papírového sáčku zužujícího se do špičky, byly vedle podružných diferencí lexikálních zjištěny rozdíly slovotvorné (zejména formy nedeminutivní a deminutivní, např. kornout × kornoutek), rozdíly v rodě (např. kornout × kornouta) a diference hláskoslovné (např. kornout × kormout; kormout × škornout; škarnoutka × škarňoutka × škarnétka).

Rozdíl korn- a škarn- řešíme jako jev povahy hláskoslovné, přestože uvedené základy přešly do českého národního jazyka ze dvou různých jazyků: název kornout byl přejat z latiny (dle Mch mohl vzniknout v prostředí středověkých lékáren), výrazy se základem škarn-/škorn- pak vycházejí z ovlivnění německým nář. výrazem Skarnitzel (vzniklým zde interferencí italského scartoccio a českého kornout, případně slovenského kornut.

Tento pojmenovávací proces se výstižně odráží i v zeměpisném rozšíření jednotlivých nářečních ekvivalentů: většina Čech se vyznačuje jako oblast s fundujícím výrazem domácí provenience (kornout), nářečí středomoravská a okraje Čech dosvědčují jeho interferenci s formou běžnou v německém jazykovém prostředí.

Označení kornoutu jsou po stránce motivační dvojího druhu: první skupinu tvoří slova s primárním výrazem ‚kornout‘ (odvozeniny od slova kornout a výrazy se základem škarn-), druhou pak označení vzniklá přenesením pojmenování jiných, tvarem nebo funkcí podobných předmětů (srov. mapu II-180 papírový sáček).

3                 Pro celé Čechy je příznačný ekvivalent kornout (objevující se odděleně i ve stř. a sev. části nář. vm.), ve vých. úseku svč. nář. a v sev. části čm. oblasti byla zapsána jeho slovotvorná varianta kormoutka, v jižních Čechách pak kontaminovaná hlásková obměna škornout. Doudlebsko se vyděluje označením škorně.

Téměř celou záp. polovinu Moravy s výběžkem až ke Kroměříži charakterizuje pojmenování škarnoutka. V již. polovině nář. vm., dále v přilehlé části nář. střm. s výběžkem na Boskovicko a Holešovsko byla zaznamenána podoba škarnétka (v sev. úsecích areálu v nedeminutivní formě škarnéta); ta se vyskytuje odděleně i na Zábřežsku. Z širšího Litovelska je doložen výraz škarnout, na jv. od této oblasti se užívá rod. varianty škarnouta. Ekvivalent škarnout byl zachycen i v domažlickém úseku. Opavská podskupina a dialekty na Frenštátsku a Jablunkovsku se vyčleňují pojmenováním škarnycle, při jižních okrajích uvedené oblasti byla zaznamenána forma škarnice.

V nářečním materiále se objevily nadto i podoby se změnou kořenného -n- v -m- a -ň-, které byly zapsány jednak v sev. části svč. nář. (kormout, kormoutka), jednak v jižních Čechách (korňout, škorňout) a na záp. polovině Moravy (škarňoutka).

Areály s jinými lexémy zaujímají jen malou rozlohu. Nejrozsáhlejší území pokrývají výrazy tytka (Hlučínsko a přilehlé vesnice na polském území) a paček (vých. část slez. nář.). V sev. úseku vm. dialektů tvoří mikroareál slovo paklík.

Ekvivalenty ve městech se shodují s příslušným nářečním okolím, výraz kornout, shodný se spisovným jazykem, proniká do moravských měst.

4    čubík  jen nář. — Přenesením významu na základě tvarové podobnosti (nář. čubek ‚špička, vrcholek‘).

kapsa  v sled. významu jen nář. — Přenesením na základě podobnosti tvaru a funkce (kapsa ‚sáček všitý do oděvu‘).

korbélek  jen nář. — Přenesením nář. deminutiva od korbel ‚baňatá nádoba na pití‘.

kormout, kormoutka  jen nář. — Z kornout, kornoutka záměnou nosových souhlásek n a m.

kornout  stč. kornút, Jg, SSJČ, SSJ kornút — Zřejmě od lat. cornūtus ‚rohatý‘.

korňout  jen nář. — Hlásková obměna slova kornout.

kornouta  jen nář. — Rodová varianta výrazu kornout.

kornoutek  Jg dem., SSJČ dem., SSJ kornútik dem. — Formální dem. od kornout.

kornoutka  jen nář.; Jg dem. — Formální dem. od kornouta.

kozubec  jen nář. — Přenesením na základě podobnosti (kozub ‚koš z kůry vazu‘, kozúbek val. ‚košík z březové kůry‘).

kšice  jen nář. — Nejasné, zřejmě přenesením nář. kšice ,kštice‘.

paček  jen nář. — Přenesením (páček zast. ob. ‚balíček‘), adaptací výrazu přejatého z něm.

paklík  v sled. významu jen nář. — Přenesením (paklík nář. a obl. ‚balík‘).

pošva  v sled. významu jen nář. — Přenesením na základě tvarové podobnosti (pošva zast. ‚pochva, pouzdro chránící čepel pobočných zbraní‘).

škarnéta, škarnésta  jen nář. — Interferencí slova kornouta s výrazy škarnouta a škarnycle.

škarnétka  jen nář.; Jg slc., Kl též škarnetka — Formální dem. od škarnéta.

škarnice  jen nář.; Bš škarnica — Od výrazu přejatého z něm., viz škarnycle.

škarnout  jen nář.; Kt — Interferencí slova kornout a z italštiny převzatého scartoccio.

škarnouta  jen nář. — Varianta ženského rodu výrazu škarnout.

škarnoutka  jen nář.; Kt mor. — Formální dem. od škarnouta.

škarňoutka  jen nář. — Hlásková obměna výrazu škarnoutka.

škarnycle  jen nář.; Kt škarnicl m. v Čechách a na Mor., SSJ škarnicľ hovor. a zast. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Skarnitzel).

škorně  v sled. významu jen nář. — Od škorňout desufixací a změnou morfologické charakteristiky.

škornout  jen nář. — Viz škarnout.

škorňout  jen nář. — Hlásková obměna výrazu škornout.

trachtýr  jen nář. — Přenesením nář. označení nálevky na základě tvarové podobnosti.

tytka  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (Tüte).

5    kornout Ju 1–3, 5, Ru 4 — k’ornout Po 1 — kornoutka Ju 4 — štanicl Ru 2, 4 — štanicla Ju 6 — štaňicle Ru 2

6    —

Kl