ČJA 2

176 půjčit (1958)

(půjčovat 1959)

1Mpučit (též 632, 735) — púčit (poučit 710, póčit 676, 680) — pojčiť (pójčiť 738)

pučet (též 514)

poščat — pojščat 808, 818, 822, 830 — pojčat (počat 805, 813)

2                 Sledovalo se územní rozložení nář. ekvivalentů spis. slovesa půjčit ‚dát někomu něco na nějaký čas s předpokladem, že to vrátí‘.

Materiál přinesl především diference týkající se rozdílů v zařazení sloves do tříd a ke vzorům (pučit × pučet × požčat) a varianty hláskoslovné (např. pučit × půčit, pojžčat × požčat × pojčat).

3                 Celé Čechy a převážnou část Moravy zabírá pojmenování pučit; na záp. Zábřežsku, v oblasti mezi Brnem a Boskovicemi a v pásu na rozhraní střm. a vm. nář. se vyskytuje v podobě půčit. V nář. znojemského typu nacházíme variantu pučet. Vm. nář. (s výjimkou sz. Valašska a Kyjovska) se vydělují obměnou požčat, ta se dokládá také z Opavska. Zbývající území Slezska charakterizuje podoba pojčat, na Hlučínsku byla zaznamenána forma pojžčat. Z Příborska a z přilehlé části Valašska je doložena varianta pojčit.

Situace ve městech v podstatě odpovídá venkovskému okolí, do mor. a slez. měst proniká jako dubletní sloveso půčit.

4                 Zaznamenaná slovesa vznikla z pův. požitčiti ‚ku požitku dáti‘, což je podle Mch lid. náhrada za vazbu jako dát v požitek, k užitku.

pojčat  jen nář.; Kt, Bš pojčať laš., horň. (Kl pojčať ‚půjčovat‘) — Podoba na -at pův. imperfektivní, později dokonavá.

pojčit  jen nář.; stč. pójčiti, Jg pojičit, Kt též pojičit, obě zast.

pojžčat  jen nář.

požčat  jen nář.; stč. póžčiti, požičiti, Jg požičit slc., Kt též požičit, Bš též požičat, požíčet, požéčit, požižčať, SSJ požičať, pol. pożyczyć, hluž. požčić, dluž. póžycyś, póžycaś — Viz pojčat.

pučet  jen nář.; Jg půjčet — Srov. I-41 mračit se.

pučit  jen nář.; Kt.

půčit  Jg půjčiti, SSJČ půjčit, Bš.

5    pučit Po 1, Ju 1–5, Ru 1, 2, 4 — púčit Ju 6 — vidlužit Ju 6

6    ASJ III 394

7                 S položkou 1958 půjčit souvisí položka půjčovat 1959. Územním rozložením si odpovídají vidové dvojice požčat – požčávat, pojžčat – pojžčávat, púčit – púčívat (kromě záp. Zábřežska, kde existuje dvojice púčit – pučovat). Podoby pojčat a pojčit mají společný nedokonavý protiklad pojčávat. Perfektivu pučit odpovídají imperfektivní protějšky pučovat (tento tvar je zároveň protějškem slovesa pučet na širším Znojemsku), v oblasti mezi Boskovicemi, Brnem a Prostějovem pučívat a v zč. nář. (s přesahy na Příbramsko a Strakonicko) poučet.

Atlasy: -

Km