176 půjčit (1958) —

(půjčovat 1959)

1    M         pučit (též 632, 735) — púčit (poučit 710, póčit 676, 680) — pojčiť (pójčiť 738)

pučet (též 514)

poščat — pojščat 808, 818, 822, 830 — pojčat (počat 805, 813)

2                 Sledovalo se územní rozložení nář. ekvivalentů spis. slovesa půjčit ‚dát někomu něco na nějaký čas s předpokladem, že to vrátí‘.

Materiál přinesl především diference týkající se rozdílů v zařazení sloves do tříd a ke vzorům (pučit × pučet × požčat) a varianty hláskoslovné (např. pučit × půčit, pojžčat × požčat × pojčat).

3                 Celé Čechy a převážnou část Moravy zabírá pojmenování pučit; na záp. Zábřežsku, v oblasti mezi Brnem a Boskovicemi a v pásu na rozhraní střm. a vm. nář. se vyskytuje v podobě půčit. V nář. znojemského typu nacházíme variantu pučet. Vm. nář. (s výjimkou sz. Valašska a Kyjovska) se vydělují obměnou požčat, ta se dokládá také z Opavska. Zbývající území Slezska charakterizuje podoba pojčat, na Hlučínsku byla zaznamenána forma pojžčat. Z Příborska a z přilehlé části Valašska je doložena varianta pojčit.

Situace ve městech v podstatě odpovídá venkovskému okolí, do mor. a slez. měst proniká jako dubletní sloveso půčit.

4                 Zaznamenaná slovesa vznikla z pův. požitčiti ‚ku požitku dáti‘, což je podle Mch lid. náhrada za vazbu jako dát v požitek, k užitku.