ČJA 2

172 kovárna (1984)

1    M         kovárna — kovarna

kovárňa — kovárňe

kováreň (též 506)

kuzňa (kuźňa 818, 819, 830–836)

N          veřtat, vařtat, ďílna

2                 Nář. pojmenování pro kovářskou dílnu vykazují především rozdíly morfologické povahy (kovárna × kováreň × kovárňa) a rozdíly hláskoslovné (např. kovárňa × kovárně, kovárna × kovarna, kuzňa × kuźňa). Jediný rozdíl lexikální (kovárna × kuzňa) je okrajový.

V běžné komunikaci, vázané více na situační kontext, lze místy užít v sledovaném významu též výrazů veřtatdílna, jež mají význam obecnější. Jde o užití zástupné, proto jsme je na mapě nezachytili.

3                 Kromě slezských nářečí, z nichž se dokládá pojmenování kuzňa, se na celém ostatním teritoriu vyskytují varianty výrazu kovárna. Starou zemskou hranici česko-moravskou sleduje rozdíl kovárna × kovárňa/kovárně (na Moravě). Varianta kováreň je v pruhu obcí na nejzápad. Moravě. Hláskoslovná obměna kovarna je omezena na zč. nář. úsek.

4    kováreň  jen nář.; Jg mor. — Přechodem od ja-kmenů k deklinačnímu typu píseň, viz kovárna.

kovárna  Jg, SSJČ — Od kovář, přechodem k tvrdému skloňovacímu typu.

kovarna  jen nář. — Od zkráceného kovař.

kovárňa  jen nář.; hluž. kowarnja, SSJ kováčňa — Zachováním pův. deklinačního typu ja-kmenového.


kovárně  jen nář.; stč., Jg — Přehláskou z kovárňa a zachováním měkkého sklonění, viz kovárna.

kuzňa  jen nář.; Jg kúzňakúzna mor., pol. kuźnia (jč. od Strakonic kouzeň, kouzně ‚výklenek pod kamny, kam se ukládalo dříví, louče‘) — Psl. *kuzňa, ku- od kuti ‚kouti a přípona -zňa.

5    kovárna Po 1, Ju 1–5, Ru 2, 4 — kovarna Ju 2 — kovárňa Ju 6, 7 — kovárňe Ju 6

6    ASJ IV 331, MAGP 168, OLA 832

Bh