úleva 124, 707, 822

poleva 333, 334

(v)odmňek (odmjak 737, 755, 820, u̯odak 801, vodmňetek 653, zek 749)

(v)obmňek

juh

táňí (tajka 701, táňica 623, tajáňí 718)

táťí

rospoušť (rospoušt 519)

rosplóťi 610, 615, 624 (rosplóšč 611)

povola 447, 448

povol m. 417, 438, 439

rostok 818, 830 (rostop 818)

2                 Předmětem zkoumání byly nář. výrazy pro oblevu, tj. poměrně náhlé a obvykle delší oteplení vzduchu, které následuje po několikadenním období mrazu. Uvedený jev lze vyjádřit několika různými způsoby.

Nejčastější je užití jednotlivých substantiv jako jmenných částí sponově jmenného přísudku (např. je odměk/obleva/tání). Dalším možným způsobem vyjádření sledované skutečnosti je vyjádření slovesné, např. taje, polevuje, juží. Nejméně časté je užití stavového příslovce, např. je povolno/levno/kopno.

Zaznamenaná substantivní pojmenování jsou diferencována jednak lexikálně, jednak slovotvorně (např. obleva × odleva × úleva; tání × tátí; odměk × obměk). Méně časté jsou rozdíly rodové (např. povol × povola).

Nářeční výzkum byl zaměřen na substantivní vyjádření uvedeného jevu, doklady na slovesná vyjádření a stavová příslovce nejsou zaznamenány v úplnosti, proto je nemapujeme. Z nemapovaných ekvivalentů je pro většinu jzč. a střč. nářečí charakteristická neosobní slovesná vazba povoluje a stavové příslovce povolno; to převládá zvláště západně od Prahy a mezi Příbramí a Táborem. V oblasti severně od Plzně je rozšířena neosobní vazba polevuje. Rozptýleně ze stř. části vm. nářečí se dokládá sloveso juží, ve stř. a sev. části Slezska a na širokém Litovelsku slovesný ekvivalent taje, varianta tají se objevuje v jv. části střm. nář. a tajá v nář. dolských. Další ekvivalent rozpouští byl zaznamenán západně od Brna, bezpředponová forma pouští na sev. Brněnsku, dále na Domažlicku a Stříbrsku. Častější je výskyt ekvivalentu poušťá, a to zvláště při vých. okrajích vm. nář. a ve stř. části Slezska. Na Frýdecku je běžná předponová varianta přepoušťá.

3                 Zeměpisné rozšíření výrazu pro sledovaný jev je na celém zkoumaném území velice pestré. Slovo obleva, shodné se spis. jazykem, se vyskytuje v podstatě ve všech nářečích. Jeho slovotvorná varianta odleva se dokládá zvláště ze svč. nářečí a z vých. úseků nář. střč., forma odlev se objevuje na Ledečsku, Chrudimsku a Kladsku a oblev vzácně ve vých. části svč. nář. Při vých. okrajích zč. nářečí a na záp. Brněnsku se ojediněle dokládá výraz poleva. Na jv. Prachaticku bylo zaznamenáno subst. povola a jeho rodová varianta povol se objevuje ve stř. části jč. nář.

Typickým pojmenováním pro většinu Moravy je zpravidla dubletně se vyskytující lexém odměk. Sporadicky (na sev. Boskovicku a na již. Moravě) se objevuje též varianta obměk. Pro Valašsko je charakteristický výraz juh. Severně od Znojma se dokládá podst. jméno slovesné rozploutí. Substantivum tání se vyskytuje v záp. části Slezska a místy se zde střídá s formou tátí.

Pojmenování rozpoušť vytváří souvislý areál východně od Tábora, ojediněle se dokládá též z Jemnicka.

Situace ve městech je v podstatě shodná s jejich venkovským okolím.

4    juh  jen nář.; stč., Jg odjih, Kt — Z psl. *jugъ ‚jižní vítr‘, obleva přicházela po teplém již. větru.

obleva  Jg, SSJČ (stč. ‚úleva, ulehčení‘) — Z ob- a staršího čes. leviti ‚ulehčovat, slevovat‘.

obměk  jen nář.; ALJ svč. — Z odměk patrně vlivem sousedního výskytu slova obleva.

odlev  v sled. významu jen nář. — Z odleva, viz tam; změnou morfologické charakteristiky.

odleva  SSJČ zast. a nář., ALJ vodleva čm. — Výměnou předpony z obleva vlivem sloves, jejich prefix od- znamená ‚návrat k pův. stavu‘.

odměk  jen nář.; Jg též odměkč, odměč, SSJČ nář., SSJ odmäk — Derivací od odměknout ‚stát se měkčím, poněkud změknout‘ na základě věcné souvislosti.

poleva  v sled. významu jen nář.; SSJČ nář., Bš — Z polevit.

povol  v sled. významu jen nář. — Příklonem k maskulinu od povola, viz tam.

povola  jen nář. — Od povolit.

rozploutí  v sled. významu jen nář.; Kt, ALJ svč. Hořicko, u obou ‚velké tání sněhu‘ — Od slovesa rozplout.

rozpoušť  jen nář.; Kt, Bš Telečsko též rozpúščka, ALJ též rozpoušťko — Od rozpouštět.

roztok  v sled. významu jen nář. (Jg ‚konečné roztání po jaru‘, SSJČ ‚místo, kde se rozděluje vodní tok‘) — Od roztéci ‚rozpustit se‘ (SSJČ říd. ‚roztát‘).

tání  Jg, SSJČ, dluž. tajańe — Od tát.

tátí  jen nář. — Od tát.

úleva  v sled. významu jen nář.; Jg, SSJČ říd. — Od ulevit ‚zmírnit, ztratit na síle‘.

5    obleva Ju 3–5 — vobleva Ju 3, Ru 2, 3 — vodleva Ju 1, 2, Ru 4 — vodlev Ru 4 — odek Ju 7 — jugovina Ju 5, 7 — šlárfice Ru 3

6    OLA 2354

Pv