ČJA 2

162 sněhová vánice (1563)

1    M         váňice (váňíce 117)

vjeje 103, 105, 248, 249, 433 (veje 119, vjejice 105, 125)

vjejka 239, 250, 403, 406 (vjejafka 113, 119)

povija (povjej 611)

vijatyka, vyjatyka 818, 819

chumeleňice (chumeleňíce 115, 119, chumelәnca 611, chomelňca 615, šomeleňice 649)

chumelice

chumela 813, 823

chumelka 106, 116, 406, 517

fujavice (fu- 632, 635, 661, 665, fujavíce 115, 117, fujafčina 736) — fijavice — chujavice (chujavíca 743,
chujaňica 708, chujaňca 708)

fuja 512, 750, 812, 824 (fuják 750)

fujava 208, 715, 67 (fujavina 504, 621)

fujaňica

metelice

metel f. 676, 706

metelka 106

meteleňice 213 (metoleňica 637)

zametaňica 633 (zamňetaňica 657, smňetaňica 637)

prášeňice

práška (prášofka 513)

prachota (plachota 237)

dřeňica (draňica 756, draňa 739, dřina 726, dřeňa 751)

drija 680, 702, 705, 726

futeř (též futelica 828, futeřeňice 121)

suteřice 158, 507 (šutořica 749, šusteřica 506, šumpeřica 507)

čiňeňice 161, 246, 504, 506

čina

foukaňice (fúkavica 751)

fučka 101 (fukař 41)

fifroňice 232, 233 (fifronec 242, fifrňice 242)

kúřeňica 701, 740 (kuřavica 836, kuřavjyca 805)

cúda 722, 803

tradadije 131 (tradije 135)

S          práskaňice 137, fufr 332, fofeřica 619, dýmeňica 740, zavjerucha 812, lautraj 129, šťíbr 306

N          vichřice, víchořice 508, vichořeňice 654, víchora 645, 648, plácaňice 119, húlava 718, hulava 640, cnota 801, 809, nechvila 512, ne-
snáz 640, meluzina 118, 520, mezulína 314, chumelanda 230 expr., sibérije

2                 V nářečním označení sněhové vánice, tj. hustého sněžení za větru, byly zjištěny vedle četných rozdílů lexikálních též diference slovotvorné (např. vánice × věje × vějka × povija × vijatyka); za hláskoslovný považujeme rozdíl fujavice × fijavice.

Naprostá většina zaznamenaných ekvivalentů jsou deverbativa odvozená od nářečních výrazů, jež označují husté sněžení provázené větrem. U některých z nich se jako dominantní projevuje významový moment větru (např. vánice, foukanice, fifronice), ve většině výrazů však vystupuje do popředí významový prvek hustého sněžení (např. chumel(en)ice, metelice, prášenice, kouřenice, dřenice). Fundující slovesa jsou mnohdy expresivní či onomatopoická, jak o tom svědčí jejich hláskové složení. Vzájemným prolínáním některých ekvivalentů vznikly kontaminované formy chujavice, fujanice, metelenice.

Ve středomoravské nářeční oblasti byly v uplatnění pravidelné hláskové změny u > o zaznamenány diference od stavu, který znázorňuje mapa PRO D2ab. U slova fujavice zřejmě zabránil jeho zvukomalebný základ provedení této jinak náležité změny. Tentýž jev, přestože v omezeném rozsahu, postihuje i výraz chumel(en)ice. Neprovedení změny u > o zde může navíc signalizovat novost uvedeného lexému v příslušné nářeční oblasti.

Do mapování nebyly zahrnuty výrazy, jež označují také větrné přeháňky s deštěm nebo nevlídné větrné počasí obecně (např. sibérie, nechvila, húlava).

3                 Nářeční ekvivalenty lze z hlediska jejich územního rozšíření rozdělit do dvou skupin. Do první z nich náleží regionalismy prášenice, futeřdřenice, druhou skupinu tvoří pojmenování shodná se spisovným jazykem, jež se promíšeně objevují v různých částech zkoumaného území (chumel(en)ice, fujavice, metelice, v Čechách navíc vánice). Nedubletní výskyt jednotlivých ekvivalentů byl zaznamenán jen vzácně, pojmenování se často překrývají. Jejich soustředěnější výskyt byl vymezen izoglosami.

Výraz chumelenice se tak objevuje v Čechách ve střč. nář. s přesahem do zč. nář., na Moravě zejména na Zábřežsku, již. Brněnsku a na území mezi městy Prostějovem, Kroměříží a Lipníkem nad Bečvou. Varianta chumelice byla zapsána zejména ve vých. úseku jč. nář. a na přilehlé jz. Moravě, dále ve stř. části vm. dialektů a odděleně na jejich sev. okraji, odkud zasahuje na záp. Opavsko a k Českému Těšínu. Slova chumelenicechumelice se objevují zpravidla v těsném vzájemném sousedství. Jejich soustavnější výskyt v dubletním postavení registroval výzkum i v již. Čechách. Velkého územního rozšíření dosahuje též výraz fujavice. Ten byl souvisleji zachycen ve stř. části střm. nář., v přilehlém úseku čes.-mor. a v jižní části nář. vm., zhruba v záp. polovině slezských nář. a na přilehlém Vsetínsku. Mikroareály uvedeného pojmenování se objevují dále na Chrudimsku, v náchodském úseku, na Roudnicku a širším Znojemsku. Ze sev. části čes.-mor. nář. oblasti se porůznu dokládá hlásková podoba fijavice. Pro stř. úsek slez. dialektů je příznačné označení fuja.

Na pomezí výskytu slov fujavicechumel(en)ice byly zjištěny kontaminované podoby fujanice (slez. nář.) a chujavice (místy na Moravě). Poměrně značného rozšíření dosahuje též název metelice. Byl zapsán v sev. části zč. nář. a na přilehlém Rakovnicku, v sv. části střč. nář. a ve vých. polovině dialektů svč., odkud zasahuje přes vých. okraj střč. nář. až na Jindřichohradecko a Moravskokrumlovsko. Dále se ho užívá vedle jiných výrazů zejména na Litovelsku a pak ve střední části vm. nář. Slovotvorná podoba zametanice je doložena z vých. Boskovicka.

Jen v Čechách je běžný výraz vánice. Obměna věje byla řídce zaznamenána na severu Čech a u Příbrami. Z těchto území se dokládá též dem. forma vějka. Na úzkém pruhu území mezi Brnem a Znojmem a dále na již. Novoměstsku byla zachycena podoba povije. Zkoumané obce na polském území severně od Hlučína charakterizuje dialektismus vijatyka.

Rozsáhlý areál s minimálními přesahy do sousedních oblastí vytváří pojmenování prášenice, které pokrývá již. část zč. nář. a nář. jč. s výjimkou jejich vých. části. V malých enklávách se objevuje dále v sev. úseku čes.-mor. nář. a na Zábřežsku. Podoba práška je doložena z již. Čech, varianta prachota z již. Příbramska, Manětínska a vých. Rakovnicka. V záp. části svč. nář. oblasti má dominantní postavení slovo futeř. Na Valašsku (s přesahem až na Kopanice) byl zaznamenán výraz dřenice. Na Valašsku se rovněž objevuje forma dryja.

Z ostatních pojmenování zaujímá největší územní rozsah ekvivalent činěnice (čina), a to podél čes.-mor. zemské hranice. Další označení mají povahu pouze úzce oblastně vymezených dialektismů, např. foukanice v širším Podkrkonoší a fifronice na území mezi Benešovem a Kolínem.

Výrazy ve městech se vcelku shodují s příslušným nářečním okolím, slova chumelenicefujavice se často objevují i ve městech, v jejichž okolí se užívá jiného lexému. V českých městech nalézá nadto uplatnění i ekvivalent vánice.

4    cúda  v sled. významu jen nář.; Bš — Patrně souvisí s psl. *čudo ‚něco neobvyklého‘.

čina, činěnice  v sled. významu jen nář. (Kt činí se ‚chumelí se) — Rozšířením významu ob. expr. čina, činěnice ‚plískanice.

dryja  jen nář. — Od drát ‚tahat, rvát; forma snad ovlivněna výrazem fuja.

dřenice  v sled. významu jen nář.; Kt, Bš třenica val. — Patrně od dřít, psl. *derti ‚odírat.

dýmenice  jen nář.; pol. zadymka — Od dýmit (se).

fifronice  jen nář. — Patrně od zvukomalebného základu, srov. též fufr.

fijavice  jen nář. — Od zvukomalebného základu fi- příklonem k výrazu fujavice.

fofeřice  jen nář. — Od nář. fofrovat ‚chumelit se (Mch).

foukanice  Kt též fúkavica val., SSJČ obl. expr. — Od foukat.

fučka  jen nář.; Kt fuček — Od fučet.

fufr  jen nář. — Souvisí s nář. fofrovat ‚chumelit se, viz fofeřice.

fuja  jen nář.; Jg fuják, Kt fúja val., též chuja, Bš fúja — Od nář. slovesa fujat ‚vát (obyčejně sníh) (Mch).

fujanice  jen nář.; Kt — Kontaminací výrazů fuja(vice)chumelenice.

fujava  jen nář.; Kt též chujava — Od nář. slovesa fujat ‚vát (obyčejně sníh) nebo od fuja, viz tam.

fujavice  Jg, SSJČ, SSJ fujavica, pol. fujawica — Od zvukomalebného základu fu-, viz též fuja.

futeř  jen nář.; Kt u Nového Bydžova. SSJČ nář., též fukeř, fukéř, fukýř, vše obl. čes. expr. — Nejasné, snad souvisí s rus. puter’ga ‚vánice (Mch). Podoby s -k- příklonem k foukat.


chlápanice  jen nář. — Od nář. slovesa chlápat ‚padat ve velkých kusech (o sněhu) (Bš).

chujavice  jen nář.; SSJČ nář., Bš též chujava, SSJ chujavica, též chujava nář. — Kontaminací výrazů chumelicefujavice.

chumela  jen nář.; Bš, SSJ chumeľ básn. — Od chumelit (se).

chumelenice  Kt též chumelenina, SSJČ — Od chumelit (se).

chumelice  Jg, Kt též chomelice, SSJČ poněkud zast. a nář., SSJ chumelica — Od chumelit (se).

chumelka  jen nář.; Kt — Od chumelit (se).

kouřenice  jen nář.; Kt kúřenica val. — Od kouřit, nář. ‚chumelit (se).

lautraj  jen nář. — Nejasné, patrně adaptací výrazu přejatého z něm. (laut ‚hlasitý‘, reiben ‚vířit, pohybovat se v kruhu‘).

metel  f. Kt též metele, metela, obojí val., SSJČ zast. a nář., SSJ meteľ — Od mésti se poněkud zast. ‚prudce se hnát, vířit (o sněhu nebo o větru).

metelenice  jen nář. — Kontaminací výrazů metelicechumelenice.

metelice  stč. metelicě, Jg, SSJČ, SSJ metelica — Od metel, viz tam.

metelka  SSJČ zast. a nář. — Od metel, viz tam.

povije  jen nář.; Bš — Od nář. -vit ‚-vát‘.

prachota  jen nář.; Kt — Od prach- analogickým tvořením patrně podle slota, popř. stč. blýskota.

práskanice  jen nář. — Od práskatšvihat, bičovat.

prášenice  Jg, SSJČ zast. — Od prášit se, poněkud zast., říd. ‚padat v podobě prachu.

práška  jen nář.; Jg — Od prášit se, viz prášenice.

suteřice  jen nář.; Bš šutořica, šumplica, šompleca, ALJ šutera slez. (též ‚silný déšť s větrem) — Nejasné.

štíbr  jen nář. — Adaptací výrazu přejatého z něm. (stieben ‚vířit dokola).

tradadyje  jen nář. — Od zvukomalebného základu, patrně v návaznosti na něm.

vánice  Jg, SSJČ — Od vanout.

věje  jen nář.; Jg, SSJČ též věj, vějice, vše nář., pol. zawieja, hluž. vějenca Od vát.

vějka  jen nář.; Jg svějka, SSJČ též vějavka, obojí nář. — Od vát.

vijatyka  jen nář. — Od nář. vit ‚vát‘.

zametanice  jen nář.; pol. zamieć — Od zametat (mésti se poněkud zast. ‚prudce se hnát, vířit (o sněhu nebo větru).

závěrucha  jen nář.; ALJ též zověrucha slez., pol. zawierucha V návaznosti na pol.

5    fujavice Ru 1, 2, 4 — fujavica Ru 5 — metovica Ru 5 — cumelka Po 1 — prášeňice Ru 2

6    AJPP 349, AJK 319, OLA 2495

Kl