159 hřmí (1556)

1    M         hřmí, řmí — hřimí

hřímá, římá

bouří

N          burácí expr. 249, 408, 412, 418, 440, 508, 53, hrom bije 217, hrom tluče 215

2                 Pro slovesné vyjádření rachotu hromu se ve spisovném jazyce užívá sloves hřmít a hřímat, které se sice liší příslušností k různým slovesným třídám, ale po stránce významové se pokládají za synonymní. Jak ukázal výzkum (ekvivalenty se zjišťovaly v neosobní formě), v nářeční vrstvě jsou formy hřmí a hřímá výraznými oblastními variantami. K jisté regionální příznakovosti směřuje ještě výraz bouří, ve spis. jazyce pokládaný rovněž za synonymní. Některé zapsané doklady (např. „porát to bouří“ 160), stejně jako jiná lexikální označení činnosti hromu (expr. burácí nebo spojení jako hrom bije), však ukazují, že často jde jen o příležitostné a významově neplné dublety, a proto se takové případy nemapují.

Na mapě nesledujeme zvláštním grafickým prostředkem případy se zjednodušenou počáteční souhláskovou skupinou hř- (řmí, římá), protože tyto varianty nevytvářejí územně vyhraněné protiklady. U formy hřmí je zjednodušená výslovnost řmí téměř pravidelná, s výjimkou střč. oblasti, kde nověji proniká výslovnost nezjednodušená. Ta u formy hřímá převládá; jen na jzč. okrajích se dosud často udržuje zjednodušená podoba římá. U vm. forem hřimí a hrmí stejně jako u podoby hřmí na Těšínsku k zjednodušování zpravidla nedochází.

3                 Od většinové formy hřmí, zahrnující téměř celé české jazykové území, se poměrně ostře vyčleňuje jzč. areál forem hřímá a ve střed. úseku vm. nářečí menší oblast podob hřimí. Paralelně zachycený lexikální ekvivalent bouří se – kromě několika rozptýlených a neregistrovaných údajů – soustřeďuje do jč. oblasti a pak zejména do malé enklávy na Roudnicku.

Do městské mluvy už vesměs pronikla většinová forma hřmí.

4                 Doklady z příslušných slovníků jsou ponechány v infinitivu.