156 mží (1547)

1    M         mží (mžә 603, mžé 683, 685) — mlží (mylži 82) — mhlí (mhlý 738, mlí 307, mghli 84) — hmlí

mrholí (mrholé 678, 680, 682–684, mrholý 738, mlholí 254, 415, 427, 448, 753, mrhá 611) — mrhoulí

siholí (syholý 738, zәgolí 747, siholé 680, 683, śivoli 832) — s’aholi 815, 825–827, 829, 82, saholi 816

smrholí 704, 723 (smrdolí 703)

s’ači 815, 828, 829 (sači 83)

sichrá

srší

sije

síří 630, 658

seží 616, 634, 636 (saží 616)

rosí 119, 423, 461, 712, 826

rósá 626, 663 (rosá 668)

romejší — rumejší (rumlejší 251, 444, rumejchá 423, rumí 422)

śip’i 831, 834, 835 (šym- 834, šlem- 836)

močí 456–458

cmírá 224, 312

S          mžourá 518 nedubl., syčí 723, prcholí 755, s’ika 818, prská 727, ráchá 251, mrní 459, síbruje 325

N          padá mlha (mha, hma), padá rosa, prší mlha, srší rosa, hmla chčíje.

2                 Zjišťovaly se nář. ekvivalenty s významem ‚mží‘. Nářeční výrazy nemusejí být vždy plně ekvivalentní, mohou vyjadřovat jemné rozdíly v intenzitě deště. Tak např. slovesa mží, mlží, hmlí a mhlí, odvozená od substantiva mlha, vyjadřují velmi slabý, drobný déšť vznikající z mlhy.

Vedle četných rozdílů lexikálních byly zaznamenány zejména rozdíly hláskoslovné (např. mrholí × mrhoulí; siholí × saholí; romejší × rumejší; mží × mlží × mhlí × hmlí). Za morfologickou považujeme diferenci rosí × rousá.

Ve spisovném jazyce se k označení sledovaného významu užívá neosobních forem sloves mrholit, mžít a kniž. mlžit. Nářečí si navíc uchovala některá další slovesa speciální a kromě toho se v nich často pro pojmenování daného přírodního stavu specifikovala slovesa s obecnějším významem ‚stříkat, kropit, činit mokrým‘, např. kropí, siká, cmírá, močí, prská. U některých ekvivalentů se navíc uplatňuje příznak příslušného zvukového vjemu, který při dešti vzniká (např. srší, prská).

Dvojslovná označení typu padá (prší, chčíje) mlha (rosa apod.), několikrát nesouvisle zachycená v dubletách či tripletách s výrazy mrholí a mží, nebyla pro neúplnou ekvivalentnost do mapování zahrnuta.

3                 Na celoúzemní označení mrholí (ve stř. části čm. nář. a na pomezí střč. a jč. nář. oblasti v podobě mrhoulí) se navrstvují další ekvivalenty, z nichž nejrozšířenější je výraz mží, zabírající celé Čechy a zhruba záp. polovinu Moravy s výběžkem k Prostějovu. Ze zbývajícího území je doložen jen roztroušeně.

Sloveso mhlí se soustředěněji vyskytuje na záp. a již. okraji Čech, v nář. čm, v sev. úseku střm. nář., v sz. úseku vm. nář. s přesahy do nář. slezských. Zapsáno bylo též na jihu nář. kopaničářských. Ze záp. a jz. okrajů Čech se dokládá též hlásková podoba hmlí. Porůznu byl zachycen také ekvivalent mlží (zejména na záp. a stř. Moravě, ojediněle i jinde).

Pro záp. úsek střč. nář. je příznačné pojmenování srší; jeho nejzápadnější okraj s přesahem na Manětínsko charakterizuje označení sychrá. Z pásu mezi Strakonicemi a Jindřichovým Hradcem se dokládají výrazy romejší a rumejší; z nejjižnějšího okraje jč. nář. je zachyceno slovo močí. Moravskokrumlovsko s přesahem do nář. typu židlochovického uchovává starý výraz sije, který byl též zapsán v stř. části střm. nář. Z úseku mezi Svratkou a Svitavou je doloženo pojmenování seží. V již. Čechách, na Moravě a ve Slezsku se porůznu vyskytují slovesa rosí a rousá.

Zejména na Valašsku a rozptýleně též ve Slezsku se užívá výraz siholí, v povodí Ostravice podoba saholí. Z Příborska a z úseku ostravického je doloženo pojmenování sačí. V přechodných nářečích česko-polských se vyskytuje výraz sipí.