ČJA 2
150 shora (1236)
1 M zhora — schora 14 — zhúra 159, 447 — schura 465
zhúri — schúri (též 448)
zezhora — zeschora
zezhúri — zeschúri 120
vodzhora — votschora — vodzhúra — votschúra — vodezhora 433, 449 — vodeschora
vodzhúri (vodhúri 159) — votschúri
zhořejška (zezhořejška 426)
zvrchu (svrchu 644, zvrәchu 747)
zvrcha (zesvrcha 335, 447)
zvršku (-ŕ- 735)
zvrška 611, 657, 660 (-ŕ- 744)
vodzvrchu 505 (votsvrchu 630)
N s kopca 832, 833
2 Bylo sledováno zeměpisné rozšíření nář. adverbií s významem ‚shora‘ v závazném kontextu „spadl shora“. Vedle výrazného lexikálního protikladu -hor- × -vrch- se v získaném nář. materiálu projevila též hojná diferenciace slovotvorná (zhora × zezhora × vodzhora × zhůry × zezhůry × vodzhůry) a hlásková (např. vodzhora × votschora × vodzhůra × votschůra).
Ve spisovné češtině bývá v sledovaném významu užíváno adverbií shora, seshora, odshora, svrchu a ojediněle též shory. Všechny tyto výrazy byly zachyceny i v nářečí. Adverbia s náslovným o- však byla zjištěna jen v podobě s protetickým v-.
U příslovcí obsahujících souhláskovou skupinu sh dochází na většině zkoumaného území ke zpětné asimilaci: sh > zh (např. zhora). Pouze v několika areálech v Čechách se uplatnila asimilace postupná – sh > sch (schůry atd.). Protože nebyla provedena v takovém rozsahu, jak jej udává mapa PRO E2, je na mapě sledována. Aby mohly být postiženy výsledky asimilací, jsou předpony a počáteční hlásky základů, u nichž k asimilaci dochází (např. též zvrchu, zezhora), uváděny v konkrétním nář. znění důsledně jak na mapě a v legendě, tak ve všech oddílech komentáře. Patřičná pozornost bude asimilacím věnována v oddíle Hláskosloví.
Nář. adverbia typu zhora, zhůra považujeme za pouhé hláskové varianty, neboť jejich dnešní základová samohláska závisela na výběru příslušné stč. varianty (hora/hóra), s níž byla předložka spojena. K významovému
rozlišení hora, hůra (ze stč. hóra) došlo až v nové češtině. (SSJČ –
hora ‚vyvýšenina‘, nář.
‚les‘, zast. a nář.
‚vi-
nice‘, zast. ‚důl‘; hůra
nář. ‚hora‘,
nář. ‚půda,
podstřeší‘.)
3 Výrazný protiklad tvoří adverbia se základem -hor-/-hůr-, jež jsou typická pro Čechy a zčásti i pro oblast nářečí přechodného pásu čes.-mor., a adverbia se základem vrch-/vrš-, doložená téměř výhradně z Moravy. V Čechách převládají dvě podoby: zezhora a zhůry. Příslovce zezhora se vyskytuje v jzč. a střč. nářečích; na Mladoboleslavsku byla zjištěna jeho slovotvorná obměna zezhůry. Podoba zhůry vytváří velký areál na většině území svč. nářečí (kromě jeho sz. okraje). Vedle těchto většinových výrazů jsou především ve východní polovině Čech rozšířena adverbia obsahující předponu od-/ode-. Nejvíce jsou soustředěna v sev. části svč. nářečí (odzhůry, otschůry, odzhora), v úseku náchodském a podorlickém (odzhůry) a ve vých. části střč. nářečí s přilehlými úseky jv. Čech, záp. a jz. Moravy (odzhora, odzhůra, otschora, otschůra, odeschora). Na širším Kolínsku a sporadicky též v již. Čechách se vyskytuje adverbium zhořejška. Výraz zhora nevytváří ucelený areál; byl užíván spíše v městské mluvě.
Postupná asimilace sh > sch byla nedůsledně a s různou intenzitou zachycena především v oblasti jihozápadočeské (zejména zeschora), na širším Berounsku (zeschora) a Ledečsku (otschora, odeschora, otschůra, otschůry apod.), v sev. pásu svč. nář. (otschůry, schůry, zeschůry) a sporadicky i jinde.
Na Moravě byly kromě zcela převládajícího výrazu zvrchu zjištěny ojediněle (zejména v jz. části) další slovotvorné varianty (zvrcha, zvrška, zvršku).
Ve městech je v podstatě stejná situace jako v příslušném venkovském okolí; pouze do některých měst proniklo příslovce zhora.
4
Základem uvedených
adverbií se staly předložkové vazby
substantiv hora/hůra, vrch, ojediněle
též hořejšek,
vršek. Jejich
původní
konkrétní význam byl vystřídán abstraktním
významem směrovým. Předložky s/se a
od/ode se pojí s genitivem
těchto podstatných
jmen,
případně s adverbii s
významem ‚shora‘ (zezhora, odzhora apod.). Při
tvoření byl
uplatněn způsob
prefixálně-konverzní. (Podrobněji viz Z.
Rusínová,
Tvoření staročeských
adverbií, Brno UJEP 1984.)
V adverbiích
typu zhora byl formant -a zvolen podle antonyma zdola. Souhlásková skupina sh podléhá častěji asimilaci zpětné (zh),
řidčeji asimilaci postupné (sch).
odzhora SSJČ odshora, SSJ odhora.
odzhůry jen nář.; SSJČ nář. odshůry.
odzvrchu jen nář.; SSJ odvrchu, dluž. vot wjercha.
zezhora Jg seshora, ze zhora, SSJČ seshora, dříve psáno též ze shora.
zezhůry jen nář.
zhora Jg, SSJČ shora (s výslovností zh-), SSJ.
zhůry jen nář.; stč. shóry, Jg z hůry, s hůry, shůry, s hory, říd. shory (s výslovností zh-), pol. z góry.
zvrcha jen nář.; stč. svrcha, dluž. zwjercha.
zvrchu stč. svrchu, Jg s vrchu, SSJČ svrchu, SSJ zvrchu.
zvršku jen nář.; Jg svrchku.
Ostatní podoby nebyly zjištěny v žádném z excerpovaných slovníků. Jsou pouze nář.
5 vozhúra Ju 1 — vozhúri Ju 1, 2 — zezhora Ju 3, 5, Ru 2, 3 — vozhora Ju 2 — vodzhora Ru 2 — zhúri Po 1, Ju 4 — zvrchu Po 1, Ju 4, 6, Ru 5 — zhořejška Ru 4 — zvejški Ru 3
6 —
Pl
