148 horní (1232)

1    M         horňí (-ňə 603, 610, hurňi 813, 827, gurňi 834)

hořeňí

hořejňí 209, 225, 226, 22

hořejší — horejší (též 429)

vrchňí (svrchňí 447)

vyšňí

2                 Mapa zachycuje nář. ekvivalenty adjektiva horní, tj. umístěný, ležící nahoře, vysoko nebo výše. Materiál přinesl vedle diferencí lexikálních i rozrůznění slovotvorné (horní × hoření × hořejší) a hláskoslovné (hořejší × horejší).

Nář. výrazy byly zjišťovány ve dvou závazných kontextech: jednak byl význam sledován ve spojení ‚horní, např. část obce‘ (pozdější redakcí dotazníku upraveno na ‚horní, např. v terénu‘), jednak jako ‚horní, např. větev na stromě‘. Zejména v Čechách bylo rozlišování těchto dvou významů zkoumaného adjektiva irelevantní. Významový rozdíl vyniká v případech dubletnosti jen na Moravě, kde lze lišit označení horní, vyskytující se výlučně ve spojení s částí obce, a výraz vrchní, jenž byl zachycen ve výše uvedeném druhém kontextu.

3                 K základnímu lexikálnímu protikladu vytvářenému opozicí mezi výrazem vrchní (na Moravě, ve Slezsku a ve vých. části svč. nář.) a slovotvornými variantami od základu hor- (v Čechách) se připojuje jako okrajový regionalismus slovo vyšní (v nejvýchodnější části Slezska).

Na větší střední části Čech s výběžkem až na Náchodsko je běžná podoba hořejší, hlásková varianta horejší je příznačná pro záp. Čechy a v návaznosti též pro Prachaticko, Českobudějovicko a území mezi Příbramí a Táborem. Forma hoření zaujímá oblast severně od linie měst Kadaň – Praha – Hradec Králové. Zejména na Roudnicku se vyskytuje obměna hořejní.

Varianta horní pokrývá široký pás na přechodu mezi Čechami a Moravou, táhnoucí se od Vysokého Mýta až k Slavonicím, a jako dubleta je hojná po celé Moravě (četná je zejména ve vm. dialektech) i v části Slezska; jako novější podoba proniká všude do městské mluvy.