145 silnice (1272)

1    M         silňice (silňíce 115, 117, 129, 126, 160, 162, 211, 74, sílňice 118, 437, 445, 453) — selňice (selňíce též 161, 728, sélňica 634, 673) — slňice

silňic (silňíc 115, 117, 501, selňic 623, 627, 638)

cesta

cysarka (c’i- 803, 812, čy- 807, ťi- 814)

císařská (c. cesta 828)

hračeca 666

hracká (h. cesta 817)

hučňica

valcufka

válaná cesta 723

šoseja (šošeja 830, šaseja 818, 819, 830, šašeja 830)

2                 Mapa zobrazuje zeměpisné rozdíly v nářečním označení silnice, tj. uměle zpevněné široké cesty určené k dopravnímu spojení. Vedle diferencí lexikálních byly zaznamenány též varianty slovotvorné, související s postupem univerbizačním (např. císařská cesta × císarka) a substantivizačním (císařská cesta × císařská); morfologickou povahu má rozdíl silnice × silnic. Nepravidelné obměny hláskoslovné byly doloženy zejména u pojmenování silnice (selnice, slnice, příp. sílnice). Obměna selnice je dvojího původu. V Čechách svědčí o svébytném vývoji tautosylabického -il-, na Moravě je reflexem střm. změny i > y > e, jejíž rozsah byl zde zaznamenán v mnohem větším rozsahu, než zachycují PRO – mapa F1a.

Slovotvorná motivace nářečních označení sledované reálie vychází ze základů substantivních (hradská, císařská) a adjektivních (hučnice, valcůvka, silnice).

3                 Výrazná lexikální diferenciace je soustředěna na sv. část území českého národního jazyka. Zatímco v Čechách a na téměř celé Moravě s výjimkou jejího sv. okraje bylo doloženo nedubletní označení silnice (s případnými slovotvornými a hláskoslovnými obměnami), je pro Slezsko s přilehlým Valašskem a sv. okrajem nářečí střm. příznačné pestřejší lexikální rozrůznění. Na celém tomto území (kromě jeho sev. okraje) byl zaznamenán ekvivalent cesta. Protože toto substantivum může mít širší význam ‚nezpevněná cesta‘, je zpřesňováno dalšími atributy, které se po elipse výrazu cesta substantivizovaly. Pojmenování hradská se objevuje v sv. okraji nář. vm., označení císarka, doloženému v reliktech už jen u starší generace zvláště v záp. úseku slez. nář., odpovídá pojmenování císařská, které bylo zachyceno zcela ojediněle na Frýdecku a na Brněnsku. V záp. části slez. nářečí s ojedinělými přesahy na sev. Valašsko se objevuje označení hučnice, ze sev. Těšínska byl zaznamenán ekvivalent valcůvka. Hlučínsko charakterizuje přejaté označení šoseja.

U pojmenování silnice, které převažuje na ostatním území, byly doloženy vedle morfologické varianty silnic/selnic (Náchodsko, Brněnsko a Kyjovsko) četné obměny hláskoslovné. Podoba selnice byla zaznamenána na širokém okraji jzč. nářečí a při vých. hranici nář. střč., odděleně se objevuje též v podkrkonošském úseku, výrazně pak převažuje na větší části nář. střm. Varianta slnice tvoří celistvý areál v záp. části nář. jzč. Podoby se zdlouženou samohláskou (sílnice, sílnic, silníce) byly zaznamenány sporadicky v nář. svč. (Náchodsko, Litomyšlsko). Označení v městských bodech odrážejí situaci ve venkovském okolí, ve střm. městech se objevuje i podoba silnic.