ČJA 2
143 užší (1270 b)
1 M uší (ouši 158, 601) — huší (hóší 641) — ušší (hušší 507, 624, 629, 634) — usší 434, 436, 81
ouščejší 314, 433, 449, 450 — ouskejší — houskejší 301, 302, 304
uščí — ouščí — usčí — ousči 108, 138
uži (u̯užy 801)
vunžejšy (-ši 836, 84)
2 Výzkum zaměřený na tvoření 2. stupně adj. úzký zjistil, že se v našich nářečích uplatňují všechny typy běžné v této kategorii, to znamená, že se tvoří příponami -ší a -ejší a formantem -í. Jediné spisovné podobě užší (vyslovované jako uší) odpovídají hláskově modifikované nář. tvary uší, usší, ušší. Příponou -ejší byly vytvořeny komparativy ouščejší, ouskejší a formantem -í s alternací k/č podoby ouščí, ousčí (popř. uščí, usčí, je-li komparativ tvořen od nář. adj. uskej). Zvláštní pozornost zaslouží podoby uží a užejší (fonet. vunžejšy), viz 4. oddíl.
Z hláskových jevů sledujeme na mapě též mimořádný rozsah podob s protetickým h- (srov. PRO E3).
3 Nejrozšířenější slovotvorný typ uší se vyskytuje na celé Moravě a ve stř. a již. Čechách jako výraz jediný, odtud proniká v Čechách jako dubleta do areálů s jinými variantami. V záp. Čechách je to oblast s tvarem ouskejší. Na velkém území v sev. části střč. nář. oblasti a v záp. části svč. nář. oblasti s přesahem na širší Příbramsko se objevuje podoba ouščí. Ve vých. Čechách se nachází areál s hláskovou variantou uščí. Se zdvojenou, popř. prodlouženou výslovností souhlásky -š- (ušší) se setkáváme ojediněle na různých místech, soustředěněji pak na vých. Moravě mezi Vsetínem a Uherským Brodem a na Příborsku a Frýdecku. Pro Slezsko jsou charakteristické dva slovotvorné typy, a to uží ve středoopavských nářečích a na Ostravsku a užejší (fonet. vunžejšy) v česko-polském přechodném pásu. Podoba s protetickým h- (huší) byla kromě míst s pravidelným výskytem zapsána také na Zábřežsku, Třebíčsku a v již. části čm. nář. oblasti a podoba houskejší v chodském úseku.
Ostatní tvary mají jen omezený výskyt, a to ouščejší a usší v již. Čechách a usčí a ousčí v svč. nář. oblasti.
Ve městech převládá varianta uší.
4 houskejší jen nář. — Podoba s protetickým h-. Viz ouskejší.
huší jen nář. — Podoba s protetickým h-. Viz uší.
ousčí jen nář. — Z nář. adj. ouskej formantem -í s alternací k/č, srov. uší.
ouskejší jen nář. — Z nář. adj. ouskej příponou -ejší bez alternace koncové souhlásky základu. Snad novodobé nář. vyrovnání s 1. stupněm ouskej. Srov. ouščejší.
ouščejší jen nář. Od nář. adj. ouskej příponou -ejší s pravidelným měkčením koncové souhlásky základu (k > č; š vzniklo asimilací jako v uščí). Srov. ouskejší a houskejší.
ouščí jen nář. — Asimilace souhlásek podle místa artikulace (ousčí > ouščí). Srov. uší.
usčí jen nář. — Z nář. adj. uskej formantem -í a s alternací k/č.
usší jen nář. — Viz uší.
uščí jen nář. — Z usčí asimilací podle místa artikulace. Viz usčí.
uší spisovná výslovnost psané podoby užší, Jg, SSJČ, SSJ jen užší, pol. węższy, hluž. wužši — 2. stupeň adj. úzký (psl. *ǫzъ-kъ) tvořený příponou -ší po odsunutí -k a provázený alternací koncového z/ž.
ušší jen nář. — Viz uší.
užejší (vunžejšy) jen nář. — Od základu vunz- sufixem -ejší. Souhláska v- vznikla z protetického u̯- ve shodě s většinou polských nářečí.
uží jen nář. — Pův. starobylá podoba (to z kořene uz- a sufixu -jí).
5 uší Ju 1, 3, 5 — uši Ju 6 — uščí Ju 1 — ušči Po 1, Ju 2, 4, Ru 4 — ouščí Ju 1, Ru 2 — oušči Ru 1, 4
6 OLA 1252 (úzký)
Om