14 dýně (1143)

1Mdíňe (gdiňe 504) — dyňe (též 240, dziň 755, též gdiňe 205, 248)

turek

turkiňe 137, 160–162 (turka 162)

plucar (plócar 650, plucár 721)

baňa

Skrbis 810

Nmeloun 127, 128, 202, 210, 215, tikev 156

2                 Výzkumem se sledovalo rozšíření nář. výrazů pro dýni, tj. plod tykve obecné (bot. Cucurbita pepo). Jde o tykev vhodnou pro přípravu pokrmů, nikoli pro krmení hospodářského zvířectva.

Je pozoruhodné, že spis. výraz tykev (mající spíše charakter odb. termínu) se nevyskytuje nikde v nářečích. Ve stč. se toto pojmenování vyskytovalo, ale označovalo dýni krmnou, kdežto stč. slovo dýně pojmenovávalo jedlé druhy dýně (snad i meloun). Sporadicky dokládané pojmenování meloun bylo pro svůj specifický význam z mapového zpracování vyloučeno.

Nář. materiál vykazuje především diference lexikální, méně často rodové (turek × turkyně) a hláskoslovné (dýně × dyně). Většina zaznamenaných výrazů je metaforického původu a vznikla nejčastěji přenesením pojmenování na základě podobnosti tvaru vyduté nádoby a sledovaného plodu (baňa, plucar, patrně i dýně), srov. odd. 4.

3                 Základní lexikální trichotomii představují výrazy turek, dýně a baňa. K nim přistupuje regionalismus plucar dokládaný z širokého Příborska a z jv. Zábřežska.

Pojmenování turek zabírá celé Čechy a přilehlou jz. a již. Moravu až k Mikulovu. Jeho rodová varianta turkyně se objevuje na Litomyšlsku a ojediněle na Zábřežsku.

Pro celou zbývající Moravu a sousední jv. část Slezska je charakteristický výraz dyně, ten byl zaznamenán též v dubletě především na jz. cípu Moravy a při vých. okrajích střč. a svč. nář., ojediněle i jinde. Podoba dýně, shodná se spis. jazykem, se dokládá rozptýleně, zejména ze sev. poloviny čm. nář. a z Litomyšlska.

Téměř celý středoopavský typ slez. nář., dále Hlučínsko a Těšínsko se vyznačují pojmenováním baňa.

Do mluvy většiny měst ležících mimo areál výrazu dyně proniklo toto pojmenování, ať už v podobě dýně nebo dyně.