Většina zjištěných výrazů má vedle sledovaného významu ještě významy další: lokáč ‚kalužina ve vyježděném místě cesty‘, popř. ‚velká louže zřídkakdy vysychající‘, luža/loža ‚močůvka‘ (zvláště ve střm. nářečích), bařina častěji ‚močál‘, kaluž, louže ‚něco rozlitého‘. Ve spisovné češtině slouží k označení sledovaného významu synonyma kaluž, louže (říd. také kalužina a louž); obě základní pojmenování mají významy stejné jako v dialektech.

3                 Na zkoumaném území (zejména však v Čechách) je nář. situace značně pestrá. Většina pojmenování vytváří rozsáhlé, mnohdy však nevýrazné areály, jež se navzájem překrývají. Hojná je dubletnost nář. ekvivalentů.

Výraz kaluž vytváří rozsáhlý areál v oblasti svč. a v přilehlém širokém pásu střč. nář. Na ostatním zkoumaném území se vyskytuje nepravidelně; v poněkud větší míře byl zjištěn na zč. a jč. okraji, širším Jihlavsku, na střední, již. a sv. Moravě. Na Moravě a ve Slezsku převládá podoba kaluž/-a. Slovotvorná varianta kalužina byla zachycena nepravidelně v rozlehlém areálu zabírajícím především sev. pás střč., vých. část svč. nář. a záp. polovinu Moravy. V Čechách je toto označení častěji dubletní, na Moravě nedubletní. Do mikroareálů jsou soustředěna pojmenování kaluha (Litovelsko) a kalaba (záp. Kolínsko).

Výraz louže je typický především pro záp. část jzč. nářečí a přilehlou část nář. střč. V podobě louž se výrazněji uplatňuje ve střč. dialektech s přesahem až na již. Táborsko. Forma luže byla zjištěna jen rozptýleně ve střední části Moravy. V malém areálu na zč. okraji je soustředěno pojmenování lužánka. Název lokáč se vyskytuje v již. Čechách, výraz bařina je omezen na Valašsko.

V městech je situace obdobná jako v jejich blízkém venkovském okolí; na Moravě byla navíc častěji zaznamenána podoba kaluž.

4    bařina  v sled. významu jen nář. (stč., Jg., SSJČ, SSJ, u všech ‚močál‘) — Přenesením pojmenování označujícího bahnité místo. Srov. SSJ kaluž/-a ‚kaluž i bažina‘.

kalaba  jen nář. — Nejasné; snad z kalava (záměnou retnic w > b; to od nář. kalavý ‚kalný‘.

kaluha  jen nář.; Jg — Z kaluža (se změnou ž > h a změnou morfologické charakteristiky); viz tam.

kaluž  SSJČ, SSJ, pol. kałuż — Z kaluže, přikloněním k typu píseň. Viz kaluže.

kaluže  jen nář.; Jg, SSJ kaluža, pol. kałuża — Již psl. asi *kaluža, to nejspíše haplologií z *kalo-luža ‚kalová louže‘.

kalužina  Jg, SSJČ říd., SSJ i ‚močál‘ — Od kaluž/-e, viz tam.

lokáč  jen nář.; Jg, SSJČ nář. — Slovo je příbuzné s lat. lacus ‚jezero, kalužina‘ (stsl. *loky, gen. lokъve).

louž  SSJČ říd., dluž. łuž — Z louže, přikloněním k typu píseň; viz louže.

louže  stč. lúžě ‚louže i močál‘, Jg, SSJČ — Psl. *luža.

luže  jen nář.; Jg zast., hluž. łuža — Z lúže/-a starým mor. krácením kvantity kořenného vokálu dvojslabičných slov. Viz louže.

lužánka  jen nář. (Kt lužanky ‚místo chvojím nepřikryté při lapání ptáků na studánky‘, Lužanky – toponymum) — Od luže (vět šinou formální deminutivum).

lužina  v sled. významu jen nář.; Jg též ‚močál‘ (SSJČ zast. ‚luh‘) — Odvozeno od luže, louže.

5    louž Po 1, Ju 1 — kalužina Ju 2–4, Ru 1, 4 — louže Ju 5, Ru 2, 3 — kaluha Ju 4 — luža Ju 6 — bára Ju 5

6    ASJ IV 31; AJK 198; SSA 9.40; OLA 2482; ALE 18.

Pl