ČJA 2

138 kaluž (po dešti) (1240) —

1    M         louže — luže (uža 701)

louž f.

lužina 315

lužánka

kaluž f. (gałuž 724, kauž 729, kaúž 735)

kaluže (gałuža 705, 741, kalúža 708, 737, kaža 801, kauža 732, 738, 757, kaúža 735)

kaloha 663, 667

kalužina

kalaba 217, 231,232

lokáč (logáč 245, 248)

bařyna

N          cachta 130, dem. lužka

2                 Zjišťovala se nář. pojmenování pro mělkou prohlubeň se zachycenou vodou. Vedle lex. diferencí byly sledovány též rozdíly morfologické, slovotvorné (např. kaluž × kaluže × kalužina) a hláskové (louže × luže). Slova kalužlouže jsou dnes hodnocena jako samostatné lexémy.

Většina zjištěných výrazů má vedle sledovaného významu ještě významy další: lokáč ‚kalužina ve vyježděném místě cesty‘, popř. ‚velká louže zřídkakdy vysychající‘, luža/loža ‚močůvka‘ (zvláště ve střm. nářečích), bařina častěji ‚močál‘, kaluž, louže ‚něco rozlitého‘. Ve spisovné češtině slouží k označení sledovaného významu synonyma kaluž, louže (říd. také kalužinalouž); obě základní pojmenování mají významy stejné jako v dialektech.

3                 Na zkoumaném území (zejména však v Čechách) je nář. situace značně pestrá. Většina pojmenování vytváří rozsáhlé, mnohdy však nevýrazné areály, jež se navzájem překrývají. Hojná je dubletnost nář. ekvivalentů.

Výraz kaluž vytváří rozsáhlý areál v oblasti svč. a v přilehlém širokém pásu střč. nář. Na ostatním zkoumaném území se vyskytuje nepravidelně; v poněkud větší míře byl zjištěn na zč. a jč. okraji, širším Jihlavsku, na střední, již. a sv. Moravě. Na Moravě a ve Slezsku převládá podoba kaluž/-a. Slovotvorná varianta kalužina byla zachycena nepravidelně v rozlehlém areálu zabírajícím především sev. pás střč., vých. část svč. nář. a záp. polovinu Moravy. V Čechách je toto označení častěji dubletní, na Moravě nedubletní. Do mikroareálů jsou soustředěna pojmenování kaluha (Litovelsko) a kalaba (záp. Kolínsko).

Výraz louže je typický především pro záp. část jzč. nářečí a přilehlou část nář. střč. V podobě louž se výrazněji uplatňuje ve střč. dialektech s přesahem až na již. Táborsko. Forma luže byla zjištěna jen rozptýleně ve střední části Moravy. V malém areálu na zč. okraji je soustředěno pojmenování lužánka. Název lokáč se vyskytuje v již. Čechách, výraz bařina je omezen na Valašsko.

V městech je situace obdobná jako v jejich blízkém venkovském okolí; na Moravě byla navíc častěji zaznamenána podoba kaluž.

4    bařina  v sled. významu jen nář. (stč., Jg., SSJČ, SSJ, u všech ‚močál‘) — Přenesením pojmenování označujícího bahnité místo. Srov. SSJ kaluž/-a ‚kaluž i bažina‘.

kalaba  jen nář. — Nejasné; snad z kalava (záměnou retnic w > b; to od nář. kalavý ‚kalný‘.

kaluha  jen nář.; Jg — Z kaluža (se změnou ž > h a změnou morfologické charakteristiky); viz tam.

kaluž  SSJČ, SSJ, pol. kałuż — Z kaluže, přikloněním k typu píseň. Viz kaluže.

kaluže  jen nář.; Jg, SSJ kaluža, pol. kałuża — Již psl. asi *kaluža, to nejspíše haplologií z *kalo-luža ‚kalová louže‘.

kalužina  Jg, SSJČ říd., SSJ i ‚močál — Od kaluž/-e, viz tam.


lokáč  jen nář.; Jg, SSJČ nář. — Slovo je příbuzné s lat. lacus ‚jezero, kalužina (stsl. *loky, gen. lokъve).

louž  SSJČ říd., dluž. łuž — Z louže, přikloněním k typu píseň; viz louže.

louže  stč. lúžě ‚louže i močál, Jg, SSJČ — Psl. *luža.

luže  jen nář.; Jg zast., hluž. łuža — Z lúže/-a starým mor. krácením kvantity kořenného vokálu dvojslabičných slov. Viz louže.

lužánka  jen nář. (Kt lužanky ‚místo chvojím nepřikryté při lapání ptáků na studánky, Lužanky – toponymum) — Od luže (vět šinou formální deminutivum).

lužina  v sled. významu jen nář.; Jg též ‚močál (SSJČ zast. ‚luh) — Odvozeno od luže, louže.

5    louž Po 1, Ju 1 — kalužina Ju 2–4, Ru 1, 4 — louže Ju 5, Ru 2, 3 — kaluha Ju 4 — luža Ju 6 — bára Ju 5

6    ASJ IV 31; AJK 198; SSA 9.40; OLA 2482; ALE 18.

Pl