ČJA 2

137 tůň (1242)

1    M         túň — touň

túňe (též toňa 753, 755, 756, též tuňa 744, 745) — touňe (též tóňa 603)

toudeň f.

túňka

duča (duč f. 706, doučaj 704, 836, dučaj 703, 836, dúčaj m. 739)

zhłaň f.

pleso (ploso 832–836)

žumpa

hloupka, húpka, (z)hlupška, (z)hpka, (z)hłypška, glympška

hlubáň f. (-aň 130, 134, 160, hlibuň 159, 506)

hlobňa 634, 655

hlubočina 643, 661, 735, 736 (hły- 805, 807, 813, 818, 826)

zbłk 707, 741 (žbuk 744)

juhyňa 749 (juhyň f. 724)

žbluňa 753, 754 (žblunča 659)

jama 733, 735, 736 (ďáma 513)

S          žbrudňe 653 — viro n. 658

N          hlubinka, vejmol, ložesko, tišina, kotlina, oko, zátočina, zátoka, plumpa

2                 Výzkum byl zaměřen na nář. pojmenování hlubiny v tekoucí vodě. Shromážděný nář. materiál se diferencuje především lexikálně, méně slovotvorně (např. hloubka × hlubně × hlubáň × hlubočina) a hláskoslovně (např. tůň × touň). Většina nář. výrazů pro výše uvedený jev označuje také prohlubeň nevelkých rozměrů se stojatou hlubokou vodou. Na tuto prohlubeň byla v dotazníku dokonce samostatná otázka. Odpovědi na ni nejsou však z jazykově zeměpisného hlediska zajímavé, a proto je v Atlasu nezpracováváme.

Územní rozložení jednotlivých nář. ekvivalentů dává zvláštní (neobvyklý) obraz. Zvláštní především v tom, že velká část Moravy a Slezska postrádá pro sledovaný designát pojmenování terminologicky jednoznačné; nezřídka zde také chybí designát vůbec. Buď se tam užívá popisného spojení hluboká voda, nebo výrazu hloubka, ojediněle také označení se širším významem, jako např. dolinka, výmol, důl, tišina, zátočina, a zřídka navíc i slov přejatých nově ze spisovného jazyka, totiž slov tůň, prohlubeň. Tato nejednoznačná a nově přejatá slova jsme nemapovali.

Také výraz hloubka má ještě další významy, a proto je často explorátoři už nezaznamenávali. Jde však o skutečný ekvivalent slova tůň, jak také dokládá KLA; podle této ankety byl celkový rozsah uvedeného slova doplněn.

3                 Sev. polovinu Čech s přesahem na Zábřežsko a na záp. Moravu a odděleně i Strakonicko charakterizuje výraz tůň. Již. polovina Čech má podoby s diftongizovanou kmenovou samohláskou – touň. Českobudějovicko a záp. část jzč. nářečí, dále náchodský úsek a Zábřežsko se liší zpravidla nedubletními formami tůně, touně. Z Ledečska je doložena varianta toudeň. Českou situaci dokresluje dubletně se vyskytující výraz hlubáň; vytváří kompaktnější celek na okraji svč. nářečí. Větší část Moravy a Slezska se odlišuje slovem hloubka.

Vých. Morava a již. část Slezska má řadu samostatných pojmenování, často užívaných jen na malém území. Větší rozsah má tady slovo duča, zabírající Holešovsko, sev. Valašsko, Frenštátsko a nářečí ostravického typu, a výraz pleso, zpravidla dubletní v nářečích již. poloviny Slezska a přilehlého Valašska. Výraz zhlaň je typický zejména pro již. Vsetínsko, slovo žumpa pro vých. Kyjovsko a Uherskohradišťsko. Jako víceméně sporadické se vyskytují výrazy zblk (střed. úsek vm. nářečí), juhyně (Valašsko), žbluně (vých. Uherskobrodsko), hlubočina (záp. úsek Slezska a Břeclavsko).

4    duča  jen nář.; Bš (též dúča ‚bažinná voda‘ val.) — Psl. *duča ‚jáma, prohlubeň‘.

hloubka  v sled. významu jen nář. — Specifikací významu (SSJČ ‚hlubokost‘), viz hlubáň.

hlubáň  jen nář.; Jg hlubaň (SSJČ hlubánka nář. ‚mělká studna, studánka‘, hlubeň ‚hlubina, hloubka‘) — Od zákl. *glǫb-.

hlubně  jen nář. — Viz hlubáň.

hlubočina  SSJČ říd., SSJ hlbočina — Od zákl. *glǫb- přes adj. hluboký.

jáma  v sled. významu jen nář. — Specifikací významu (SSJČ, SSJ ‚větší vyhloubenina, prohlubeň‘), srov. II-194 jáma.

juhyně  jen nář.; Bš, ALJ — Nejasné.

pleso  jen nář.; Jg (též ‚vír‘), SSJČ nář. (SSJ ‚bezodtokové jezero‘) — Příbuzné je lotyš. plesa ‚místo, kde je klidná voda‘, slovo „praevropské“.

toudeň  jen nář. — Zkřížením nář. podob studeň a touň.

touň  jen nář.; SSJČ nář. — Nepravidelnou diftongizací ú z pův. ó z tůň, viz tam.

touně  jen nář.; Jg, SSJČ nář. — Diftongizací z tůně, viz tůň.

tůň  Jg, SSJČ — Od psl.*toňa, to z *top-nia, to od topiti ‚potápěti‘; šlo o místo, kam lze „vtopiti“ větší sítě na ryby.


tůně  Jg tonie, SSJČ — Viz tůň.

tůňka  SSJČ — Dem. k tůň, viz tam.

viro  jen nář. — Přenesením významu a změnou rodu. Z vír ‚místo, kde se točí voda‘, to do ví-ti ‚vinouti‘ příponou -rъ.

zblk  jen nář.; Bš — Od říd. blkotat ‚bublat‘.

zhlaň  jen nář.; Bš (Jg mor. ‚chřtán‘, Kt /Bš/ ‚vír‘) — Nejasné, snad k nář. chlapati ‚hltat, pohlcovat‘.

žbluně  jen nář. — Od nář. žblúňat ‚žbluňkat‘.

žbrudně  jen nář. — Od brániti, pův. forma zbraň. Zbraně, žbraně bylo zařízení, které bránilo rybám uniknout z rybníka. Stávalo před odtokovou rourou z rybníka i před ústím potoka do rybníka. Tato roura vedla do prohlubně pod hrází, a proto byl význam přenesen i na prohlubeň. Hláskoslovně obměněno snad podle studně. Podle KLA na Boskovicku je též běžná forma brudně. Ta nevylučuje spojení s brodit, popř. brud ‚špína, kal‘.

žumpa  v sled. významu jen nář.; SSJ (SSJČ říd. a zast. ‚prohlubeň, jáma‘, Jg ‚jáma, kde se shromažďuje voda‘, ALJ Štrambersko ‚studna‘) — Z něm. Sumpf ‚louže, jímka na vodu‘. Přenesením.

5    hlibáň Ju 4 — bára Ju 5 — touň Ru 3 — hlibočina Ru 5

6    —

Bh