Také výraz hloubka má ještě další významy, a proto je často explorátoři už nezaznamenávali. Jde však o skutečný ekvivalent slova tůň, jak také dokládá KLA; podle této ankety byl celkový rozsah uvedeného slova doplněn.

3                 Sev. polovinu Čech s přesahem na Zábřežsko a na záp. Moravu a odděleně i Strakonicko charakterizuje výraz tůň. Již. polovina Čech má podoby s diftongizovanou kmenovou samohláskou – touň. Českobudějovicko a záp. část jzč. nářečí, dále náchodský úsek a Zábřežsko se liší zpravidla nedubletními formami tůně, touně. Z Ledečska je doložena varianta toudeň. Českou situaci dokresluje dubletně se vyskytující výraz hlubáň; vytváří kompaktnější celek na okraji svč. nářečí. Větší část Moravy a Slezska se odlišuje slovem hloubka.

Vých. Morava a již. část Slezska má řadu samostatných pojmenování, často užívaných jen na malém území. Větší rozsah má tady slovo duča, zabírající Holešovsko, sev. Valašsko, Frenštátsko a nářečí ostravického typu, a výraz pleso, zpravidla dubletní v nářečích již. poloviny Slezska a přilehlého Valašska. Výraz zhlaň je typický zejména pro již. Vsetínsko, slovo žumpa pro vých. Kyjovsko a Uherskohradišťsko. Jako víceméně sporadické se vyskytují výrazy zblk (střed. úsek vm. nářečí), juhyně (Valašsko), žbluně (vých. Uherskobrodsko), hlubočina (záp. úsek Slezska a Břeclavsko).

4    duča  jen nář.; Bš (též dúča ‚bažinná voda‘ val.) — Psl. *duča ‚jáma, prohlubeň‘.

hloubka  v sled. významu jen nář. — Specifikací významu (SSJČ ‚hlubokost‘), viz hlubáň.

hlubáň  jen nář.; Jg hlubaň (SSJČ hlubánka nář. ‚mělká studna, studánka‘, hlubeň ‚hlubina, hloubka‘) — Od zákl. *glǫb-.

hlubně  jen nář. — Viz hlubáň.

hlubočina  SSJČ říd., SSJ hlbočina — Od zákl. *glǫb- přes adj. hluboký.

jáma  v sled. významu jen nář. — Specifikací významu (SSJČ, SSJ ‚větší vyhloubenina, prohlubeň‘), srov. II-194 jáma.

juhyně  jen nář.; Bš, ALJ — Nejasné.

pleso  jen nář.; Jg (též ‚vír‘), SSJČ nář. (SSJ ‚bezodtokové jezero‘) — Příbuzné je lotyš. plesa ‚místo, kde je klidná voda‘, slovo „praevropské“.

toudeň  jen nář. — Zkřížením nář. podob studeň a touň.

touň  jen nář.; SSJČ nář. — Nepravidelnou diftongizací ú z pův. ó z tůň, viz tam.

touně  jen nář.; Jg, SSJČ nář. — Diftongizací z tůně, viz tůň.

tůň  Jg, SSJČ — Od psl.*toňa, to z *top-nia, to od topiti ‚potápěti‘; šlo o místo, kam lze „vtopiti“ větší sítě na ryby.

tůně  Jg tonie, SSJČ — Viz tůň.

tůňka  SSJČ — Dem. k tůň, viz tam.

viro  jen nář. — Přenesením významu a změnou rodu. Z vír ‚místo, kde se točí voda‘, to do ví-ti ‚vinouti‘ příponou -rъ.

zblk  jen nář.; Bš — Od říd. blkotat ‚bublat‘.

zhlaň  jen nář.; Bš (Jg mor. ‚chřtán‘, Kt /Bš/ ‚vír‘) — Nejasné, snad k nář. chlapati ‚hltat, pohlcovat‘.

žbluně  jen nář. — Od nář. žblúňat ‚žbluňkat‘.

žbrudně  jen nář. — Od brániti, pův. forma zbraň. Zbraně, žbraně bylo zařízení, které bránilo rybám uniknout z rybníka. Stávalo před odtokovou rourou z rybníka i před ústím potoka do rybníka. Tato roura vedla do prohlubně pod hrází, a proto byl význam přenesen i na prohlubeň. Hláskoslovně obměněno snad podle studně. Podle KLA na Boskovicku je též běžná forma brudně. Ta nevylučuje spojení s brodit, popř. brud ‚špína, kal‘.

žumpa  v sled. významu jen nář.; SSJ (SSJČ říd. a zast. ‚prohlubeň, jáma‘, Jg ‚jáma, kde se shromažďuje voda‘, ALJ Štrambersko ‚studna‘) — Z něm. Sumpf ‚louže, jímka na vodu‘. Přenesením.

5    hlibáň Ju 4 — bára Ju 5 — touň Ru 3 — hlibočina Ru 5

6    —

Bh