ČJA 2

132 pramen (1250)

1    M         pramen (prameňíšťe 106, prameňišče 605)

prameň

temenec (temánec 446, temeňišťe 321) — timenec (timánek 458–460) — trmenec 612 (trmeňšče 611)

ídlo (zhrído 757, zdři- 826, 828, 830, zřu- 832, 84, žru- 833, 835, zdřu- 831, 833, 834, 836, žrjédło 755)
— žídlo (žíglo 720, 740, 748, 749) — žédlo

vejvařisko (-ísko 133, vejvar 103, vejře 108)

příšť 647 (přéščena 648)

2                 Mapa zachycuje územní rozložení nářečních označení místa s podzemní vodou vyvěrající na povrch. Sledovaná reálie je běžně označována jako pramen, spisovná kodifikace však pojmenování pramen v našem významu, tj. ‚místo‘, zatím nezaznamenává, ale registruje pouze význam ‚podzemní voda vyvěrající na povrch‘. Slovo pramen má dvojí morfologickou charakteristiku. Ve vých. části zkoumaného území je doložena podoba prameň jako důsledek přechodu n-kmenů k měkkým deklinacím na Moravě. Pojmenování sledované reálie se zpravidla užívá i pro označení vody vyvěrající na povrch. Svč. výraz vývařisko (s příponou výrazně specifikační) funguje tedy nejen jako pojmenování místa, kde voda vyvěrá, ale označuje též vodu samotnou.

Výraz temenec byl v záp. Čechách a přilehlém okraji nář. jzč., zejména na Klatovsku a Strakonicku, doložen ve významu ‚povrchový pramen v poli‘.

V již. Čechách se do utváření nářečního pojmenování zřetelně promítla i zeměpisná tvářnost krajiny (bahnitá, bažinatá půda v okolí pramene), viz odd. 4.

3                 Jednotlivá nářeční pojmenování vytvářejí vcelku celistvé areály. Výraz pramen se dokládá v celých Čechách, na záp. polovině Moravy a v jzč. nář. jako dubletní. Velká část jzč. dialektů se vyděluje označením temenec/tymenec (slovo temenec v záp., tymenec ve vých. části), ve vých. oblasti nář. svč. byl zaznamenán reliktně výraz vývařisko. Převládajícím pojmenováním moravským a slezským je ekvivalent zřídlo, jehož hláskoslovné obměny tvoří výrazné areály: podoba zřídlo se objevuje ve vých. polovině Slezska (v čes.-pol. smíšeném pruhu v několika obměnách zasahujících počáteční souhláskovou skupinu zř-), na Opavsku a v odděleném mikroareálu mezi Novým Městem na Moravě a Boskovicemi. Ostatní území Moravy a Slezska charakterizuje obměna žídlo (v sv. části nář. střm. v podobě žédlo). Na Zábřežsku byl zcela ojediněle zaznamenán regionalismus příšť (-ena). Jazyková situace městská ukazuje výrazné pronikání spisovného výrazu pramen.

4    pramen  stč., Jg, SSJČ ‚podzemní voda vyvěrající na povrch‘ — Z psl. *pormy, nom. pramen analogicky podle nepřímých pádů, metonymickým přenesením z pramen ‚vyvěrající voda‘ na ‚místo, kde voda vyvěrá‘.

prameň  jen nář.; SSJ ‚přirozený vývěr spodní vody na zemský povrch‘ — Koncové v důsledku přechodu n-kmenů k měkkým deklinacím. Viz pramen.

příšť  jen nář.; Jg pryštidlo, pryština (stč. prýskati ‚stříkat‘, Jg prýštírna, prejštírna „skákací voda“, SSJČ prýštit ‚pramenit, tryskat‘, SSJ prýštiť ‚proudem vystřikovat, vyvěrat‘, hluž. prysk ‚stříkající proud‘) — Deverbativum od prýštit ‚prudce vytékat‘, to varianta podoby brýzgat.

temenec  stč. témenec, temenišče, Jg i témenec, temeniště, SSJČ ‚pramének, studánka‘ (též ‚bažina, mokřina‘), též temeniště zast., temenisko říd., obojí ‚podzemní voda vyvěrající na povrch‘ — Z psl. *tekmę ‚pramen‘.

trmenec  jen nář. — Obměnou z temenec/tymenec v důsledku etymologické osamocenosti.

tymenec  jen nář.; stč. týmenec, Jg i týmenec (Kt timeno ‚bláto‘,


SSJČ ‚bažina, mokřina‘, hluž. tymjd, dluž. tymjeńca, oba ‚bahnisko‘) — Hlásková obměna slova temenec; nelze zcela vyloučit příbuznost se stč. tina < *timna ‚bláto‘ (v okolí temence je zpravidla mokrá půda).

vývařisko  Jg i vejvařisko, vývar, vejvar, vývařiště, vejvařiště, SSJČ též vývařiště, vyvařisko, vše říd. — Deverbativum od kořene *vьr- ‚vřít‘, v přeneseném smyslu se ver- užívá o prýštění vody ze země, původně o takových pramenech, které vyvěrají na rovné zemi.

zřídlo  stč. žriedlo, žřiedlo, hřiedlo, Jg též zředlo, SSJČ ‚pramen‘ kniž. a odb., SSJ žriedlo, pol. źródło, źrzódło, hluž. žórło, dluž. žrědło, žrědlica — Z psl. *žьrdlo ‚jícen‘ (psl. *źьr, žerti ‚žrát‘), starší význam ‚ústí, otvor do něčeho‘ specifikován dále na ‚prameniště‘, pak metonymickým přenesením i ‚pramen‘.

žédlo  jen nář. — Střmor. hlásková obměna slova žídlo (í po ž > ý > é). Viz tam.

žídlo  Jg židlo, SSJČ zast. a nář. ‚pramen‘ — Hlásková obměna (zjednodušení výslovnosti) subst. zřídlo. Viz tam.

5    pramen Po 1, Ju 1–5, Ru 1–3 — prameň Ju 6 — vejvařisko, vejvařísko Ju 2 — vejvaříšťe Ju 3 — vejvařlišťe Ju 1 — žídlo Ru 5 — izvor Ju 2, Ru 5

6    MAGP 41, PLPJ 165, AJPP 333, SSA 9.53, OLA 2609

Kl