122 břidlice (121)

1    M         břidlice

břidla

křidlice

křidla 312, 313

šifr (šífr; též 321, šivr 117, 801, 804, šifrštán 750) — šyfer — šibr (též 651, 652) — šyber

šífra 646, 705, 750 — šibra 601, 805

kameň (kameňí 645)

bramor (bramór 643, mramor 628, 639)

N          přiklice 512, u̯opuka 836, lópavica 637

2                 Sledovala se nářeční pojmenování střešní krytiny z přírodní břidlice. Kromě rozdílů lexikálních byly zachyceny i rozdíly slovotvorné (např. břidlice × břidla), rodové (např. šifr × šifra) a dále nepravidelné obměny hláskoslovné (např. šifr × šibr). Rozdíly v kvantitě ve výrazu šifr/šífr nejsou územně vymezeny, a proto nebyly mapovány. Průvodní vokál -e- v koncové slabice slov šifer, šiber ve Slezsku je jev pravidelný, týká se slov domácích (věter, brater) i přejatých (srov. např. kumoter I-18 kmotr). Na mapách PRO však uveden není, neboť se na lexiku v našem atlasu projeví pouze nepatrně.

3                 Základní protiklad tvoří téměř obecně čes. a zm. výraz břidlice, který vlivem spis. jazyka proniká i dále na východ, a většinové mor. a slez. pojmenování šifr, doložené roztroušeně i ze svč. nář. oblasti.

Slovotvorná varianta břidla se vyskytuje poněkud soustředěněji v záp. Čechách, jinde jen vzácně a většinou jako dubletní. Slovo křidlice bylo zaznamenáno rozptýleně zejména v záp. Čechách; z Manětínska je doložena varianta křidla.

Výraz šifr se ve Slezsku hláskoslovně diferencuje: záp. úsek slez. nářečí má podobu šibr; téměř pro celé Slezsko (kromě záp. úseku) jsou však charakteristické formy s průvodním vokálem šifer, šiber.

K již. úseku hranice mezi oběma základními areály se přimyká nevelké území výrazu bramor (mezi Brnem a Břeclaví). V centrálním úseku střm. nář. oblasti mezi Zábřehem a Prostějovem se rozptýleně vyskytuje označení kámen.