koňsky ščyf 820

kobylí ščáb (kobylý š. 738)

kobyliščáp 812, 814, 818, 823

ščybr (ščyber 801)

koňsky ščybr 802

kobiliščybr 806 (kobeliščybr 805, kobyliščabr 813)

kobylinec 741, 752 (kobyláň 724, koblivášč 751)

kyselka

kyselina

kiselinda 517, 601 (kiselanda 148, 515, keselajda 604)

keselec 625, 637 (kiselíč 249, kiselák 737)

kiseło 727

kyselé zelí (kysełé zelé 708, 725, 742)

klobasky 810, 820, 81 (ku̯obasy 820, kłubasy 808)

křupík 735, 736

ščaglik 638 (ščagél 623, ščagl 623)

S          ščábík 724, keselí melí 634, kuzí melí 634, kiselí lupeňí 419, ščór 624, ščur 71

N          ščábí 703, šťovec 418, šťavlajz 64, skleňica 710, vosládeř f. 514

2                 Výzkum zjišťoval nář. pojmenování pro bylinu se šťavnatými listy kyselé chuti a s drobnými načervenalými kvítky v latách, kdysi hojně pojídanou, zvanou šťovík kyselý (Acetosa pratensis). Lidové názvy jsou motivovány především šťavnatostí mladé rostliny (šťáva, šťáv, šťavel a šťavík) a její kyselostí (kyselka, kyselina, kyselinda, kyselec, kyselo a kyselé zelí). V Čechách a na Moravě se zpravidla v nářečích liší šťovík kyselý od nekyselých druhů. Pro šťovík vodní, kadeřavý a tupolistý tu bývají názvy sladký list, sladký lupen, volský list, u Bš koňský ščáv, k. ščiv, k. ščiber. Tak tomu bylo patrně i dříve v záp. části Slezska a v přilehlém okraji nářečí vm. Zde se často vedle pojmenování jednoslovných (např. štibr, šťáb, šťáp) objevují pojmenování dvojslovná (kobylí šťáb, koňský šťáp), popř. spřežky (kobylištibr, kobylišťáp). Označují nyní jak šťovík kyselý, tak ostatní druhy.

Na zkoumaném území se setkáváme s přirovnáním „kyselé jak štír (ščór, ščúr a ščur)“. Substantivum samostatně jako název určité rostliny již neexistovalo. V poslední době se začíná objevovat nově ve významu šťovík patrně pod vlivem přirovnání „kyselé jako šťovík“; tak to dokládá KLA a nové výzkumy z Moravy.

U výrazů šťovík a šťáv bylo zaznamenáno hodně hláskových variant (šťovlík, šťoblík, šťavík, šťavlík, štěvík; šťáb, šťáp, štív, štíf). Vliv spisovného jazyka se projevil na větším rozsahu podob se šť-, na mapě však k němu nepřihlížíme.

Náš výzkum již nezaznamenal některé nářeční podoby zachycené v KLA. Jsou to např.: ščíva, ščíp (koňský, kyselý, kobylí š.), jaščap, čáp, kolektivum čapí, kobylíšť, kobylášť, koblíští, koblíšťáb, kolibr štibr, kysliščí.

3                 Poměrně jednoduchá nář. situace v Čechách kontrastuje se složitější situací na Moravě a zvláště pak ve Slezsku.

Slovo šťovík, které je současně i výrazem spisovným, je rozšířeno téměř v celých Čechách a ve všech zkoumaných městech. Do tradičních nářečí na Moravě a ve Slezsku proniká jen velmi málo. Poněkud častěji bylo zaznamenáno mezi Brnem a Kyjovem. V Podještědí a v Podkrkonoší se objevuje jeho hlásková varianta štěvík a na sev. Plzeňsku šťovlík. S touto variantou se také setkáváme mezi Strakonicemi a Táborem. Ve směru k Prachaticům na ni navazuje podoba šťoblík. Mezi Táborem a Prachaticemi byla zachycena slovotvorná obměna šťavel.

Druhým nejrozšířenějším označením šťovíku je slovo šťavlík. Vyskytuje se zejména v jv. části jč. nář. oblasti, v přechodném pásu česko-moravském, na Třebíčsku, na Boskovicku, na Litovelsku a Zábřežsku. Zatímco se v Čechách jeví podoba šťavík (Manětínsko) jako ojedinělá, vytváří na Moravě velký areál ve vých. části střm. nář. oblasti a na záp. Slovácku. Z nář. střm. se vyčleňuje území mezi Prostějovem, Lipníkem nad Bečvou a Kroměříží s výběžkem na Uherskobrodsko. Na tomto území je pojmenování štív a méně časté šťáva. Obměna šťáv byla zapsána rozptýleně ve vm. nář. oblasti a v přechodných nářečích česko-polských. Na Frenštátsku a na sev. okraji nář. vm. se nachází areál s variantou šťáb, sousedící na severu s územím zahrnujícím širší Ostravsko a Hlučínsko, kde je běžná obměna šťáp. V záp. Slezsku převládá pro šťovík označení štibr. V posledních třech jmenovaných areálech se objevují běžně také dvojslovná pojmenování (např. kobylí šťáp, k. šťáb, koňský šťáp) a spřežky vzniklé z těchto spojení (kobylišťáp, kobylištibr).

Další významnou (třebaže méně početnou) skupinu tvoří slova odvozená od základu kysel-; vyskytují se zejména na záp. polovině Moravy. Nejhojnější je výraz kyselka, užívaný na Znojemsku a severně od

Moravského Krumlova. Sz. od Brna je doloženo pojmenování kyselina, záp. od Třebíče řídce kyselinda a na šir-
ším Brněnsku ojediněle kyselec. Sousloví kyselé zelí bylo naším výzkumem zaznamenáno v menší míře, než při-
náší KLA, a to rozptýleně na Valašsku a na záp. Moravě. Slovo klobásky se objevuje v mikroareálu na Opavsku.
Ještě omezenější rozsah má výraz křupík na Břeclavsku.

4    klobásky  pl. v sled. významu jen nář. — Přenesením. Pravidelně od sebe vzdálené shluky květů (popř. semen načervenalé barvy na květních lodyhách) připomínají klobásy spojené provázkem.

kobylí šťáb  jen nář.; Jg kobylí štíp (pol. szczaw kobyli ‚šťovík kadeřavý‘) — Sousloví; původně asi určitý druh šťovíku vysokého vzrůstu nebo druh sloužící k léčení koní. Nekyselé druhy šťovíku se dříve užívaly v lidovém léčitelství. Viz šťáb.

kobylinec  v sled. významu jen nář.; Kt u Klobouk (pol. kobylak lidový název šťovíku kadeřavého) — Od adj. kobylí, popř. univerbizací z kobylí šťáb. Nelze vyloučit jistou deterioraci.

kobylišťáp  jen nář.; Kt kobeliščo slov., Bš kobyliščí Zlínsko, kobylaščí val. — Spřežka ze spojení kobylí šťáp. Viz kobylí šťáb.

kobylištibr  jen nář. — Spřežka ze spojení kobylí štibr. Viz kobylí šťáb a štibr.

koňský šťáb  jen nář. — Sousloví. Viz kobylí šťáb a šťáb.

koňský šťáp  jen nář. — Sousloví. Viz kobylí šťáb a šťáp.

koňský šťáv  jen nář.; Jg koňský šťovík, Kl konský štiaľ, k. štiav (stč. koňský ščěvík ‚šťovík ostrý‘, Bš k. ščáv ‚šťovík vodní‘, pol. koński szczaw lid. název šťovíku kadeřavého) — Sousloví. Viz kobylí šťáb a šťáv.

koňský štibr  jen nář. (Bš koňský ščiber ‚šťovík vodní‘) — Sousloví. Viz kobylí šťáb a štibr.

koňský štíf  jen nář. — Sousloví. Viz kobylí šťáb a štíf.

koňský štív  jen nář. (Bš koňský ščiv ‚šťovík vodní‘) — Sousloví. Viz kobylí šťáb a štív.

kozí jmelí  jen nář.; KLA kuzelí melí — Specifikací výrazu jmelí adjektivem. Srov. II-94 šťavel a II-78 jmelí.

křupík  jen nář.; Kt krupík Podluží, Bš — Od zvukomalebného křupat. Stonek děti rády křoupaly.

kyselé lupení  jako sousloví jen nář. — Vytvořeno jako protiklad spojení sladké lupení označujícího jiný druh šťovíku (kadeřavého velkolistého a nekyselého).

kyselé jmelí  jen nář. — Viz kozí jmelí.

kyselé zelí  v sled. významu jen nář.; hluž. kisy nebo kisały kał — Přenesením pojmenování kvašeného zelí pro kyselou chuť zelí i šťovíku a pro podobné využití při vaření polévky.

kyselec  jen nář.; Kt kyseláč, SSJČ nář., Kl kyseláč, hluž. kisalc, kiselc (Jg kyseláč, kyselák, ‚šťovík zahradní‘) — Od adj. kyselý.

kyselina  v sled. významu jen nář.; Kl kyselica, ALJ kyselice Nová Paka a kyselinka Mělník (SSJČ říd. ‚něco kyselého‘) — Specifikací obecného pojmenování pro něco kyselého vůbec. Viz kyselec.

kyselinda  jen nář.; ALJ kyselanda Ústí nad Orlicí — Od kyselý expresivní příponou -inda.

kyselka  v sled. významu jen nář. — Viz kyselec.

kyselo  v sled. významu jen nář. — Zpodstatnělý jmenný tvar adjektivní. Viz kyselec.

šťáb  jen nář.; Kt šťáb, ščáb, Bš ščáb val. — Ze šťáv záměnou -v za -b, viz šťáv.

šťabík  jen nář. — Dem. od šťáb, viz tam.

šťaglík  jen nář. — Přenesením nář. pojmenování (SSJČ šťakel, ščakel, štakél, ščagel vše nář. ‚silný dřevnatý stonek, kus suché větve‘).

šťáp  jen nář.; KLA též čáp — Z nář. šťáb vlivem neznělé výslovnosti koncového -b. Ztráta povědomí etymologické souvislosti výchozího slova šťáv se šťáva. Viz šťáb.

šťáv  jen nář.; Jg též štáv, oboje slc., ščáv mor., SSJ štiav, Kl štiaľ, pol. szczaw, dluž. šćaw, šćawina — Z psl. *ščavъ; to souvisí se šťáva, viz tam.

šťáva  v sled. významu jen nář.; Jg štáva slc., Kt ščáva, Bš ščava — Přenesením pojmenování pro tekutinu obsaženou v různých částech rostlin na určitou rostlinu. Srov. šťáv.

šťavel  v sled. významu jen nář.; Jg též štěvel zast., hluž. šćehel ‚šťovík menší‘ — Podle Mch slovo přejal Presl z ruštiny (r. ščavel’ = šťovík). V odborném názvosloví označuje jinou rostlinu, a to Oxalis. Srov. II-94 šťavel. V našich nářečích patrně nejde o přejímku, ale o domácí tvoření. Z nář. šťavlík, chápaného jako deminutivum, po desufixaci (-ík) vznikl šťavel.

šťavík  jen nář.; Jg mor., Kt ščavík, SSJ hovor. — Od šťáv, viz štěvík.

šťavlík  jen nář.; Jg mor., též šťávník slc., Kt již. Čechy, Kl šťavník — Z nář. šťavík vlivem adj. našťavlý ‚nakyslý‘ (SSJČ říd.).

štěvík  jen nář.; stč. ščěvík, Jg — Od psl. základu *ščavъ odvozeno ščavъjь, v češtině po stažení a po přehlásce vzniklo ščěví, k tomu připojeno -k podobně jako ve slově hřěbí (> hřebík).

štibr  jen nář.; Kt též ščibr, štiber, Bš ščiber — Snad přenesením nář. pojmenování rostliny Satureia L., dříve hojně pěstované v zahrádkách (stč. čubr, čibr, Jg štibřík slc., Bš čubr, čiber, ščuber, šubra, Kl ščúbrik, štibrík, čúbrik). I šťovík se tak kdysi pěstoval. Srov. kyselec.

štíf  jen nář. — Z nář. štív. Vlivem neznělé výslovnosti koncového -v. Viz šťáp a štív.

štír  v sled. významu jen nář.; KLA ščór, ščúr, ALJ též ščór, ščúr jen v přirovnání ‚kyselé jak…‘ — Lidové jméno různých rostlin (např. stč. šrucha, Jg bažanka). Později se přestalo spojovat s určitou rostlinou a zůstalo jen v přirovnání. Slovo bylo přejato ze sthn. stir, ale pro hláskovou podobnost s nář. výrazy štír, ščór, ščúr a ščur (to z psl. *ščurъ), označujícími v dialektech různé drobné živočichy, se s těmito výrazy ztotožnilo. Srov. mapy II-62 dešťovka, II-63 červ (v ovoci), II-29 potkan, krysa.

štív  jen nář.; Jg ščív mor. — Odpojením kolektivního sufixu -í od štíví.

šťoblík  jen nář. — Hlásková obměna slova šťovík způsobená etymologickou neprůhledností. Viz šťovík.

šťovík  Jg, SSJČ — Hlásková záměna -ě- za -o- způsobená etymologickou neprůhledností slova štěvík, viz tam.

šťovlík  jen nář. — Kontaminací slov šťovík a šťavlík, viz tam.

5    šťovík Ru 1, 3, 4 — šťovik Ju 1,3 — šťowik Po 1 — štovik Ju 4 — ščavlík Ru 5 — ščáb Ju 7 — kiselák Ju 5, 6 — kiseláč Ru 2 — kiselice Ju 2 — kiselák Ju 1 (jen mladé listy, které se jedí) — pouze v přirovnání ‚kiselí jak šťovik‘ Ju 2 — ‚kiselí jak šťavík‘ Ju 6

6    MAGP 355, AJŚ 155, PLPJ 34, AJPP 294, AJK 185, SSA 3.126

Om