115 přeslička (1381)

1    M         přeslička (též 510, 513, též přesma 312, 314, 316, též přesmička 314) — přaslička (též 823, --, -le-; -ly- 701, 738)

přeslica — přaslica (-l --, -le-; -ly- 738)

přaslena

přaslénka (přaslenka 659)

přaska (též 822, přacka 818, 819, 830)

přanda

třaslička (třeslečka 663, třeslička 67)

třaslica 641, 709 — střaslica 638, 675 (střaslička 642, střáslavec 661)

třaslena (též třaseu̯ka 834, též třasau̯ka 118) — střaslena (střaslenka 642)

kocycál

kočy chfost 834, 836 (k. ocas 805, kocouří vocas 137, kocešvanc 701)

kočok 835, 836 (kocur 834, 84)

S          skřyp 833

N          devic’i koleno 806, smrček 505, basak’er 833, cinkraut 119, stromek 84

2                 Otázka byla zaměřena na slovotvornou diferenciaci nářečního pojmenování pro přesličku, tj. tajnosnubnou rostlinu s větvemi a s drobnými šupinkovitými listy v přeslenech (bot. rod Equisetum). Sledovaly se názvy pro přesličku rolní, na ostatní odrůdy se výzkum nezaměřoval.

Slovotvorné rozdíly se projevují především v připojování různých sufixů (např. -ička, -ice, -ena, -énka) k základům přesl- a třasl-, přičemž výraz třaslička (a jeho varianty), vzniklý adideací k slovesu třásti se, hodnotíme jako nový lexém. Kromě slovotvorných rozdílů obou základů byly zaznamenány též další diference lexikální (kocicál × kočí chvost) a hláskoslovné (přesl- × přasl-, třasl- × střasl-).

Spojení kočí chvost, popř. k. ocas, jsou sporadická a stejně jako přejatý výraz kocicál vznikla na základě podobnosti přesličky a kočičího ocasu.

Hlásková změna -li- > -le- ve slově přeslička a v jeho variantách je dokládána v menším rozsahu, než ukazuje izoglosa PRO F1.

3                 Základní lexikální protiklad představuje většinový výraz přeslička a zvukově příbuzné slovo třaslička proti východoslezským regionalismům kocicál a kočí chvost.

Pojmenování přeslička se vyskytuje ve všech českých a moravských nářečích a zvláště v jv. polovině Moravy má též četné hláskoslovné a slovotvorné obměny. Moravou prochází výrazná hláskoslovná izoglosa přesl- × přasl-, oddělující sz. část Moravy od zbývajícího území, na němž nedošlo v základu slova k přehlásce a > e; na něm převládá podoba přaslička.

Souvislý areál mezi Brnem a Lipníkem nad Bečvou tvoří pojmenování odvozená od základu třasl- a jeho hláskoslovné obměny střasl-. Mezi sufixy, které se připojují k základům přesl-/přasl- a třásl-/střásl-, převládá sufix -ice (v již. části a na sev. okraji vm. nářečí, na sz. Brněnsku a na vých. okraji střm. nářečí), -ena (zvláště