skura — kúra

skurka

škrapka 656, 658

S          šelina 806, šúta 335

2                 Nářeční pojmenování pro slupku, tj. pro pevnější, zpravidla tenkou a loupáním oddělitelnou vrchní vrstvu plodu, např. jablek, vykazují vedle diferencí lexikálních též rozdíly slovotvorné (např. šupa × šupka × šupina, skura × skurka) a hláskoslovné (např. kůže × kože).

Výzkum byl zaměřen na zjištění názvů slupky ovoce. Explorátoři byli však upozorněni na případné zvláštní pojmenování jablečné slupky a slupky plodů jiných rostlin, např. cibule, česneku nebo brambor. Materiál tuto předpokládanou diferenciaci nepotvrdil. Jen výraz kůže, je-li dubletní, označuje zpravidla slupku na jablku.

Mapované výrazy jsou z větší části vícevýznamové: kůra, skura (srov. II-74 kůra), šupka, šlupka, šlupina, šupina, šupa (srov. I-103 skořápka), kůže, kože, šupka, skura (srov. I-106 škraloup).

3                 Na mapě vystupuje výrazný česko-moravský lexikální protiklad mezi slovy šlupka a šupka.

Výraz šlupka je běžný bezmála po celých Čechách (na okrajích v dubletě s jinými výrazy). Ojediněle se vyskytuje i na Moravě, rozšířený je také v mluvě měst. Pojmenování šupka je charakteristické pro Moravu a část již. Čech. V širokém příhraničním pásu jzč. nář. je nejběžnější forma šupina; ta se odděleně objevuje též na Zábřežsku. Podoba šupa je rozšířena zejména na Ostravsku a Příborsku. Označení šlupina pokrývá území zhruba mezi Příbramí a Strakonicemi, soustředěněji se dále vyskytuje v Poohří, na Náchodsku a v Kladsku. Spisovný výraz slupka byl zaznamenán jen řídce.

Z dalších pojmenování je nejhojnější slovo kůže; větší areál vytváří pouze v již. Čechách, častěji bylo doloženo i z Domažlicka a rozptýleně i odjinud, hlavně ze střm. nář. Jeho hlásková varianta kože je typická zejména pro Opavsko (zde je nedubletní), pro sev. okraj vm. nář. a Valašsko (v jeho již. části jako formální dem. kožka).

Výraz kůra se objevuje porůznu v Čechách, častěji při sev. okraji jzč. nář. a na Kolínsku. Varianta skura je typická pro Hlučínsko a přilehlé body na území Polska a též pro Frýdecko. Slovotvorná obměna skurka je běžná na Těšínsku a Jablunkovsku.

Z mikroareálu vých. od Boskovic je doložen lexém škrabka.

4    kože, kůže  SSJČ ob. (stč. kóže ‚pokrývka těla obratlovců‘) — Metaforickým přenesením (psl. *koža).

kožka  stč. kóžka, SSJČ ob. dem., SSJ hovor. — Přenesením, formální dem. od kůže, viz kože, kůže.

kůra  Jg, SSJČ též kora zast. — Podle Holuba-Kopečného psl. dubleta *(s)kora, souvisí s ide. *(s)ker- ‚řezat, krájet‘.

skura  v sled. významu jen nář. (Jg „kůra rostlinná“, SSJČ též skůra a skora, vše zast. a nář. ‚(vydělaná) kůže‘, pol. skóra ‚kůže‘) — Viz kůra, v návaznosti na pol.

skurka  jen nář.; Jg skorka, skůrka — obě dem. (Kt skůrka a Kt(Bš) ‚kůže‘), pol. skórka — Formální dem. k skura, viz kůra.

slupka  Jg, SSJČ — Ke zvukomalebnému slovesu lupati ‚loupat‘.

šelina  jen nář. — Od nář. šelat ‚loupat‘, to přejato z něm. (schälen).

škrabka  v sled. významu jen nář. — Od škrabat.

šlupina  Jg, SSJČ ob., též slupina říd., pol. a dluž. łupina (hluž. łupizna ‚ořechová skořápka‘) — Kontaminací slupka a šupina, viz tam.

šlupka  Jg, SSJČ ob. — Kontaminací slupka a šupka, viz tam.

šupa  v sled. významu jen nář.; Jg, Bš laš., SSJ — Z něm. Schuppe ‚šupina‘, přenesením.

šupina  v sled. významu jen nář.; Jg, SSJČ říd. — Specifikačním sufixem -ina od šupa, viz tam.

šupka  jen nář.; Jg, SSJČ nář., Bš — Formální dem. od šupa, viz tam.

šúta  v sled. významu jen nář. (SSJČ zast. a nář. ‚šiška‘) — Přeneseno snad na základě věcné souvislosti (šupiny na šiškách jehličnatých stromů lze odlupovat); srov. II-73 šiška.

5    šlupka Po 1, Ju 1–5, Ru 1–4 — šupka Ju 7 — kúra Ju 5, 6

6    ASJ IV 65, ALE 226 (s. z brambor)

Fi