88 bota (606)

1    M         bota, botka — búta

bot, botek (bót 755) — but, butek (buot i buotek 801)

N          polobotka, polobotek

2                 Výzkum byl zaměřen na zjištění nářeční diferenciace formy výrazu bota. Vedle základního rozdílu rodového (bota × bot) byly zaznamenány diference slovotvorné (bota × botka) a hláskoslovné (bota × bůta; bot × but).

Obsahová náplň slova boty se v průběhu doby (mj. v závislosti na proměnách označovaného předmětu) měnila. Ve stupnici názvů boty, botky, střevíce označovaly boty původně obuv vysokou (nahradily tak starý název škorně), botky polovysokou, střevíce nízkou (viz I-89 střevíc). Tento stav byl naším výzkumem zachycen už jen zčásti. V novější době totiž došlo ke značnému setření významových rozdílů mezi výrazy boty a botky. Pojmenování boty se zpravidla užívá jako kolektivní označení pro všechny typy obuvi (pouze vyšší obuv je někdy specifikována souslovným názvem vysoké boty). Také u slova botky se při výzkumu obtížně zjišťovalo, kdy je neutrálním pojmenováním pro jakýkoli druh obuvi, kdy označuje obuv polovysokou a kdy má blízko ke skutečnému deminutivu (tj. označuje obuv nízkou, případně ženskou nebo dětskou). Významové diference mezi formami boty, botky nebylo tedy možno vždy s určitostí postihnout. Proto není na mapě vedena hranice mezi podobami základními a formálními deminutivy.

Zč. hlásková varianta bůty byla naším výzkumem zachycena už pouze ve významu ,po domácku ušité bačkory‘. Nové označení polobotky nebylo mapováno.

3                 Mapa zachycuje především výrazný čes.-mor. protiklad rodový. Pro Čechy jsou charakteristická pojmenování v rodě ženském, pro většinu Moravy jejich varianty v rodě mužském.

Na okrajích zkoumaného území se vyskytují hláskové obměny bůta (v zč. nářečí) a but, butek (ve Slezsku).

Stav ve městech vcelku odpovídá venkovskému okolí, pouze do mor. měst už hojně pronikají podoby v rodě ženském, mající oporu ve spisovném jazyce.