ČJA 1
77 lhát (1763) —
lhář (1764)
1 M lhát (hát 207, 323) — lhat (hač 830, huac’ 801) — vhát
vrdlouhat (vrdlolhát 220, vrlouhat 209, vorlouhat 203, vodlouhat 203) — hrdlouhat (hrlouhat 117, 118, horlouhat 117–119, hodlouhat 116, 117)
cigáňit (cigáňet 637, 658, 663, 664, 676)
N naváďet 307, valit 67, šolet 65
2 Mapa zachycuje nář. výrazy pro sloveso lhát, tj. ,vědomě mluvit nepravdu‘. Byly zaznamenány rozdíly lexikální (lhát × cigánit), slovotvorné (lhát × hrdlouhat/vrdlouhat) a hláskové (např. lhát × lhat × vhát).
Při výzkumu byly zjištěny u slovesa cigánit různé významové odstíny. V pruhu podél slovenských hranic jsou výrazy lhat a cigánit významem shodné, lhat je tu však označováno za slovo novější. Směrem na západ nabývá pojmenování cigánit expresivního zabarvení a dochází i k posunu významu (,šidit‘, ,lhát u dětí‘, popř. ,vymýšlet si pro pobavení společnosti‘; tak zejména Opavsko). V těchto případech nebylo slovo cigánit explorátory často ani zapisováno. Přesnou hranici výrazu cigánit jen ve významu ,lhát‘ nelze vést.
Nář. pojmenování vrdlouhat, hrdlouhat a cigánit byla běžná především v mluvě starší generace, ale i zde často vedle slovesa lhát, popř. lhat. Podoba lhát (s dlouhou kmenovou samohláskou) proniká do moravských měst.
3 Sloveso lhát (s hláskovými obměnami lhat a vhát) je rozšířeno téměř po celém zkoumaném území. Izoglosa kvantitativního rozdílu (lhát × lhat) sleduje s nepatrnými odchylkami bývalou zemskou hranici. Podoba lhát, charakteristická pro Čechy, chybí místy v svč. nář. oblasti (zvláště v areálu slovesa hrdlouhat); moravská varianta se zkrácenou samohláskou lhat není obvyklá na Jablunkovsku, sev. Valašsku, Holešovsku a Břeclavsku. Hlásková obměna vhát vytváří malý areál v Podještědí a v Podkrkonoší. Sloveso vrdlouhat zaujímá rozsáhlé území, jehož středem prochází hranice mezi střč. a svč. nář. oblastí. Jeho hlásková varianta hrdlouhat pokrývá zbývající část vých. Čech.
Slovo cigánit je hlavním pojmenováním ve vm. a slez. nářečích. Do střm. nář. oblasti zasahuje dvěma výběžky: jeden směřuje k Brnu a druhý se táhne od Lipníku nad Bečvou až za Boskovice. Hlásková varianta cygánit postihuje kromě území s pravidelnou regionální obměnou celé Slezsko (srov. PRO F2c).
4 cigánit jen nář.; Jg též cikániti ,šidit, lhát‘, SSJČ nář., též cikánit ob. expr. ,lhát, obelhávat, podvádět, klamat‘, SSJ cigáňiť (pol. cyganić ,podvádět, šidit, překrucovat slova‘) — Od nář. cigán ,lhář‘, vzniklého přenesením pojmenování příslušníka etnické skupiny na pojmenování negativního lidského typu. Slovo cigán je všesl.
hrdlouhat jen nář.; stč. a Jg jen v hrdlo lháti, Kt, SSJČ nář. ,silně,
velmi lhát‘ — Ze spojení v hrdlo lháti, to podle Mch nejasné, původně snad ,o hrdlo lháti‘ (tak i v němčině). U Holuba-Kopečného znamená asi ,lhát nehorázně, co hrdlo stačí‘. Zánik počátečního v- souvisí s tendencí zjednodušovat složitější souhláskové skupiny. Forma se zkráceným -lhat (hrdlouhat) vznikla analogií podle předponových sloves (např. zalhat).
lhat jen nář.; SSJ luhať, pol. łgać, hluž. łhać — Stará moravská krátkost (dříve ve dvojslabičných infinitivech).
lhát stč., Jg, SSJČ — Z psl. *lъgati.
vhát jen nář. — Ze lhát; změnou pův. ł > u > v se odstranila pobočná slabika.
vrdlouhat jen nář.; Kt, SSJČ nář. ,silně, velmi lhát‘ — Viz hrdlouhat. Zánikem -h- před -r- se zjednodušila souhlásková skupina.
5 lhát Ju 2–5, Ru 2–4 — hát Ju 5 — lhat Ju 6 — łhať Ju 7 — vhát Ju 2 — vrdlouhat Ju 1, 2, Ru 1, 4 — hrdlouhat Po 1 — cigánit Ru 5 — cigániť Ju 7
6 AJK 26 : 1, SSA 7.70, OLA 1979 (3. os. sg.), ALE 247 (3. os. sg.)
7 Na dotazníkovou položku lhát navazuje položka lhář.
Základní protiklad tvoří výrazy lhář × cigán. Ve srovnání se slovesem lhát má substantivum lhář řidší výskyt ve vm. nář. oblasti a ve vých. Slezsku (zde častěji cigán). V Podkrkonoší byla zaznamenána hlásková varianta vhář a ve Slezsku ojediněle podoby lžař (832) a lžoch (820). V areálu slovesa cigánit je pro lháře pojmenování cigán (na Kopanicích cigáň).
Všechny ostatní výrazy jsou dubletní se substantivem lhář. I když se u nich objevuje slovotvorná pestrost, frekvence jednotlivých ekvivalentů je malá. Proto bylo od mapování této položky upuštěno. Poněkud soustředěněji se vyskytuje ve vých. Čechách (zvláště na Litomyšlsku a Podorlicku) pojmenování prolhanec. Sz. od Plzně byl zapsán řídce výraz vylhanec, na Moravě (např. na Brněnsku) ojediněle ulhanec. V areálech sloves vrdlouhat a hrdlouhat se udržují ve zbytcích příslušná deverbativa vrdlouhář a hrdlouhář, popř. hrdlouživec a vrdlouživec (od adj. hrdlouživý a vrdlouživý). Zcela sporadicky byly zachyceny slovotvorné varianty vrdlouhák, vrdlouhavec, vrdloležník, vrdlouživka a hrdloužka.
Atlasy: SSA 7.73, OLA 1984
Om