ČJA 1

75 líný (1768b) —

lenoch (1768a)

1    M         líný

leňivý (ly- 831, 84)

lenošný

lenošivej 118

lenošitej 114, 118

lenochatej 119 (linochatej 118)

lenosťivej 133

shni (též 520, 603, 644) — hňi

zdech (též 630, 632)

N          lechťivé 627, nedbalý 407, 658

2                 Výzkum byl zaměřen především na slovotvornou diferenciaci přídavného jména vyjadřujícího vlastnost člověka, který nerad pracuje, je líný. Kromě slovotvorných rozdílů (líný × lenivý × lenošný) byly zachyceny též diference lexikální (líný × shnilý × zdechlý). Tam, kde koexistují výrazy lenošnýshnilý nebo shnilýzdechlý, je druhý výraz zpravidla expresivně zabarven.

3                 Základní lexikální protiklad vytvářejí adjektiva odvozená od základu len-/lín-, která převažují v Čechách a na záp. polovině Moravy. Pro celé Čechy je typické pojmenování líný. Z jeho oblasti se vyděluje jč. slovotvorná varianta lenivý. Ta se jako jediná forma vyskytuje rovněž v přechodných nářečích česko-polských. Ze záp. poloviny Moravy a z vých. výběžku Čech je doložen desubstantivní výraz lenošný. Jeho slovotvorné obměny lenošivý, lenošitý, lenochatý byly zaznamenány především na Kladsku a sporadicky na přilehlém svč. okraji, forma lenostivý byla zachycena ojediněle v podorlickém úseku.

Pro vých. polovinu Moravy a větší část Slezska je charakteristický lexém shnilý, který se dubletně s výrazem lenošný vyskytuje též v centrálním úseku střm. nářečí, zvláště na širším Boskovicku, a dále jv. od Brna. Forma hnilý je doložena z úzkého pruhu podél moravsko-slovenských hranic. Pojmenování zdechlý tvoří nevelkou oblast na Valašsku.

Situace ve městech je shodná s venkovským okolím, na Moravě pronikla do měst hojně pojmenování línýlenivý, shodná se spisovným jazykem.

4    hnilý  jen nář.; stč., Jg, SSJ hovor. pejor. — Přeneseně od nář. hnilý ,hnitím rozložený‘, to od psl. *gniti ,hnít‘.

lenivý  stč., Jg, SSJČ, SSJ, pol. leniwy, hluž. lěniwy — Stsl. lěnivъ. Derivací z i-kmenového substantiva lěnь ,lenost‘ pomocí sufixu -ivъ. Viz líný.

lenochatý  jen nář.; Jg lenochovatý, lenochovitý — Od lenoch.

lenostivý  jen nář.; stč., Jg — Od lenost.

lenošitý  jen nář. — Od lenoch.

lenošivý  Jg, SSJČ — Od lenoch.

lenošný  Jg, SSJČ — Od lenoch.


líný  stč. léný, léní, Jg též léný, léní, lení, SSJČ, hluž. lěni Psl. adjektivum *lěnъ, z toho substantivum lěnь ,lenost‘ a adjektivum lěnь-jь. Později stahováním léní a úžením líní, to však do nové češtiny neproniklo, zachovalo se už v stč. paralelně existující tvrdé adjektivum.

shnilý  stč. jen shnilost ,lenost‘, Jg, SSJČ expr., SSJ zhnitý hovor. pejor., hluž. zhniły — Přeneseně od shnilý ,hnitím rozložený‘, to od psl. *sъ-gniti ,shnít'.

zdechlý  v sled. významu jen nář.; Bš val. — Přeneseně od zdechlý ,pošlý‘.

5    líný Po 1, Ju 1–6, Ru 2–4 — lenivý Ru 3, 5 — lenošný Ju 4, 6 — shnilý Ju 7 — zdechlý Ju 5

6    SSA 7.57, OLA 1988, ALE 251

7                 Paralelně s adjektivním pojmenováním se zjišťovaly i výrazy substantivní označující líného člověka, které však nejsou samostatně kartograficky řešeny. Ze srovnání vyplývá, že se základy substantivních pojmenování územně zhruba shodují se svými adjektivními protějšky. Substantivní označení vykazují vyšší míru expresivity a jsou slovotvorně bohatěji diferencována (např. shnilák × shniloň × shnilan × shnilaň × shniloch). U jednotlivých výrazů pojmenovávajících lenocha se objevují především sufixy -och, -ák (-ok), -an, -aň, -oň, -ina.

Od základu len- je tvořeno subst. pojmenování pomocí sufixu -och (lenoch). Týž základ má podoba leň- (lyň-) (s nulovým sufixem), která je typická pro přechodná nářečí česko-polská. Všechny výše uvedené sufixy se připojují k základům shnil-zdechl-.  V dubletě se sufixem -och se objevuje především sufix -oň, a to zvláště na Olomoucku a jv. od Brna, a sufix -ák, kterého se užívá zejména jižně od Vsetína, na již. Uherskobrodsku a porůznu na Opavsku, Frýdecku a Frenštátsku. Ostatní sufixy se objevují sporadicky.

Atlasy: OLA 1989, SSA 7.59.

Pv