73 hubený (1575)

1    M         hubený

chudý (též 309, 428, 453)

churej 113–119, 128–131

suchý

slabej 101–104

N          vyzáblý, schoudlej, vychudlý, vyhublý, vyschlý 158, suptylny 814, 832, ščóplé 666, 667, 677, scíplý

2                 Mapa přináší nářeční ekvivalenty spis. příd. jména hubený (o člověku). Zachytily se jen rozdíly lexikální.

Nebyly mapovány výrazy pro člověka vyhublého nemocí, sešlého stářím, slabší tělesné konstrukce, štíhlého (vychudlý, štíhlý, bídný, subtylný aj.). Ne plně ekvivalentní je ve spis. jazyce výraz slabý a do jisté míry také suchý. Jde obvykle o vyjádření jistého typu tělesné konstrukce. Adj. suchý vyjadřuje často nadměrnou hubenost, kostnatost, vyzáblost člověka. Na rozdíl od obecné tendence užití v češtině jde však v určitých oblastech o vyhraněnější uplatnění obou adjektiv v sledovaném významu. Adj. chudý je běžné i ve spis. jazyce, avšak tu má význam ,nemajetný‘.

3                 Jako základní se jeví protiklad česko-moravský hubený × chudý. Morava (kromě její záp. části) a Slezsko mají výraz chudý. Na Náchodsku a Kladsku je starobylé pojmenování churý. Výraz suchý se vyskytuje většinou jako dubletní na Chodsku a na sev. a vých. okraji Čech, dále v návaznosti na Zábřežsku, Litovelsku a na záp. Opavsku. Na Zábřežsku má uvedené adj. oporu v slovese schnout ,hubnout‘. Jinde tomu tak není, srov. I-72 hubnout. Mluva ve městech se v podstatě shoduje s mluvou venkovského okolí.