3                 Výrazná je dichotomie pojmenování nárt proti příhybí.

Slovo nárt zabírá většinu zkoumaného území a v současné době se šíří i do lokalit s jiným tradičním výrazem a do mluvy měst. Pokud jde o jeho hláskové obměny, v již. Čechách se vyskytují pozměněné podoby nárut, kolem Strakonic pak náryt, na Plzeňsku náryť. Horský typ střm. nářečí a přechodný pás česko-moravský s přesahy do jv. Čech se odlišují formou náhrt. Pojmenování nart (se zkrácenou samohláskou) jsou poněkud častější při sz. a záp. okraji Čech a na malém území již. od Uh. Brodu. (Jsou přirozeně i ve Slezsku, ale tu podoby nort ukazují na pův. kvantitu.)

Pojmenování příhybí má centrum výskytu na Třebíčsku a Znojemsku, sporadicky je doloženo též ze stř. Moravy, v slovotvorné variantě přehybí vzácně z Ledečska. Forma přehyb má hlavní areál výskytu na Opavsku.

4    náhrt, nart, nárut, náryt, náryť  jen nář.; Kt nárut, Jg náruť — Viz nárt, přisunutá hláska k usnadnění výslovnosti. Starší literatura dokládá z jzč. oblasti i náret.

nárt  stč. nártie, Jg též nártí, nárytí, SSJČ — Nárt původně pojmenovával část obuvi, která kryla *rъtъ > ret ,špičku nohy‘, přeneseně pak označuje i vrch nohy.

přehyb  v sled. významu jen nář.; hluž. přehib — Deverbativum od hýbat.

přehybí, příhybí, přihýbí  jen nář. (Jg příhbí „kde se přehybují kosti“) — Viz přehyb.

příhrbí  jen nář. — Viz přehyb. Příklonem k hrb-.

5    nárt Ju 3, 4, 7, Ru 3 — nart Ju 2 — přehyb Ju 7 — prohib Ju 6 — vohib Ju 5, Ru 2 — špon Po 1

6    AJŚ 641, AJPP 401 (i u boty)

Bh