ČJA 1
49 týl (1629)
1 M týl (ťíl 308, 327, tyl 729, 736, 746, 72)
týlo — tylo
ťilík (ťelík 312, 314)
télek (tílek 616, 618, 640) — tylek
zátylek (zátilec 642, 667, 73)
zátylí (zátyle 724)
S tejla f. 459, tejle f. 437, tile n. 450
N šíje, šíj, knak 447, 456, knik 306
2 Mapa zachycuje nář. obměny slova týl. Tento výraz není ani ve spis. jazyce dostatečně sémanticky vymezen: vedle významu sledovaného naším výzkumem, tj. ,zadní část hlavy‘, znamená totiž také ,zadní část krku‘, tj. šíji. Výzkumem ojediněle zachycené označení šíje, šíj jsme ovšem nemapovali.
Mapa znázorňuje především rozdíly slovotvorné (např. týl × tilík × zátylek), ale též rodové (např. týl × týlo) a hláskoslovné (např. týlo × tylo). Význam žádného nář. výrazu nelze přesně stanovit; místy znamenají také ,část hlavy mezi týlem a krkem‘.
Při výzkumu byla též zjištěna různá opisná pojmenování, především častý obrat za krkem (zhruba v záp. polovině Čech). Tato pojmenování byla jako ne zcela ekvivalentní z mapování vyloučena. Rovněž nebyl do mapování zařazen výraz knak (ojediněle zapsaný na Českobudějovicku). Hruška jej sice dokládá i z Chodska (kňak), ale podle našich zápisů má posunutý význam, a to ,část zad, zadní část hlavy vepře‘.
3 Nejvýraznější je rodový protiklad mezi formami týlo (vyskytující se zhruba v sv. polovině Čech a v podobě tylo na východní polovině Moravy a ve Slezsku) a týl (v jz. polovině Čech a na jz. Moravě); k nim přistupují slovotvorné obměny tilík (v záp. Čechách) a týlek (na širším Brněnsku). Izoglosa starého krácení vede od severu k jihu po čes.-mor. hranici na Svitavy, Boskovice a dále k Mikulovu.
Další slovotvorné varianty zátylek a zátylí nevytvářejí výrazné areály, objevují se většinou promíšeně a jako dubletní po celém území Moravy a řídce i v jz. polovině Čech.
Situace ve městech se v podstatě shoduje s jejich venkovským okolím.
4 tilík jen nář. — Formální dem. od týl. Podoba s náslovným ť- nejasná. Viz týl.
tyl v sled. významu jen nář.; stč., Jg, pol. i hluž. tył — Viz týl.
týl stč., Jg i tejl zast., SSJČ — Psl. *tylъ ,široká část předmětu‘, přenesením na tvrdý mozolovitý zátylek, kterým vůl tlačí jho, dále přenesením na část lidského těla.
týla f., týle f., tyle n. jen nář. — Rodové varianty k týl, viz tam.
tylek, týlek jen nář. — Formální dem. od týl, tyl, viz tam.
tylo jen nář.; SSJ, hluž. tyło — Z týlo starým mor. krácením (srov. blato).
týlo Jg též tejlo, SSJČ zast. a nář. — Rodová varianta k týl, viz tam.
zátylek Kt, SSJČ, SSJ zátylok, pol. zatyłek — Derivací od týl, viz tam.
zátylí SSJČ, SSJ zátylie — Derivací od týl, viz tam.
5 tejl Ru 4 — tílo Ju 3 — tejlo Po 1, Ju 1, 3, 4, Ru 3 — tyło Ju 7 — tílek Ju 6 — zátyłek Ju 7 — zátilek Ju 2 — genik Po 1
6 SSA 6.32
Mj
