ČJA 1
46/222.7 slyšet (1625) —
1 M slyšet (slišít 301, słyšať 721, 722, též 724, svišať 701)
čut (též 681, 703)
2 Sledovaly se nářeční rozdíly v pojmenování pro sloveso slyšet (,vnímat sluchem‘). Byla zjištěna diference lexikální (slyšet × čut). Výraz čut (spis. čít) se kromě vm. nář. oblasti vyskytuje též ve Slezsku, na Zábřežsku a Litovelsku, ale jen u starší generace a znamená zde jen ,cítit‘ (,vnímat bolest‘). V tomto odlišném významu nebyl mapován, právě tak jako v ustáleném spojení nemohu ho ani čut (nemohu ho vystát), zachyceném nesoustavně na Moravě.
3 Sloveso slyšet je rozšířeno téměř po celém zkoumaném území. Výraz čut je charakteristický pro vm. nář. oblast (s výjimkou nář. dolských) a objevuje se ojediněle na Jablunkovsku. Často byl zaznamenán v dubletě s pronikajícím slovesem slyšet.
4 čut jen nář.; stč. čúti, číti, Kt číti, čouti, čúti, SSJ čuť, počuť (Jg
čouti lid., SSJČ číti, ob. jen
přít. čuju, min. čul, pol.
czuć,
hluž. čuć: vždy jen ,vnímat některým tělesným smyslem,
zpravidla čichem nebo hmatem‘) — Specifikací významu.
Z psl. *čuti ,vnímat smysly‘.
slyšet stč. slyšěti, Jg, SSJČ, SSJ slyšať zast., pol. slyszeć, hluž. słyšeć — Z psl. *slyšati ,slyšet‘.
5 slišet Po 1, Ju 1–6, Ru 2–4 — słyšeť Ju 7 — čut Ru 5 — čuť Ju 7
6 AJŚ 608 b czuć, OLA 1374 (3. os. sg., srov. i 3248 čuje), ALE 193 (3. os. sg.)
Om
1 194/222.1 koupelna
izoglosa koupelna × koupelka (vých.)
2 195/222.2 vykoupat se
izoglosa vykoupat se × okoupat se (vých.)
3 12/222.3 vdávat se
izoglosa vdávat se × vydávat se (vých.)
4 25/222.4 chovat (dítě)
izoglosa chovat × pěstovat (vých.)
5 166/222.5 prát
izoglosa prát × máchat (sev.)
6 60/222.6 počkej
izoglosa počkej × dočkej (vých.)
7 46/222.7 slyšet
izoglosa slyšet × čut (vých.)