ČJA 1

4 žena (1907) —

1    M         ženská (žonska 801) — žencká

roba (ropka)

baba

N          žena, paňí, tetka, teťina, paňimáma, baba expr. pejor.

2                 Mapa postihuje územní rozšíření nář. ekvivalentů pro dospělou osobu ženského pohlaví. Kromě hranic lexikálních rozdílů podává též izoglosu hláskoslovné diference ženská × žencká.

Vedle základních nář. pojmenování ženská, roba, baba se nepříliš často dokládají též výrazy další, a to paní, žena, panímámatetka, které kromě posledního označují v našich nářečích také manželku. Slova tetkapanímáma jako ne zcela ekvivalentní nebyla do mapování zahrnuta. Na mapě nejsou zakreslena také pojmenování ženapaní, pronikající ze spis. jazyka zejména do mluvy měst (výraz paní je častější jen ve spojení s příjmením).

Označení roba bývá mimo oblast slezských nářečí charakteristické spíš pro jazyk starší generace a někdy nabývá pejorativního odstínu. V řadě vm. obcí došlo k sémantickému posunu: uvedené slovo tam dosud ještě označuje také ženu, která opustila svého manžela, nebo ženu, která žije s mužem v nemanželském svazku. Vedle výrazu roba je porůznu z Moravy doložena též forma robka. Užívá se jí zejména v samostatném oslovení (bez příjmení), zpravidla má meliorativní charakter (× pejorativnímu robsko).

3                 Subst. adj. ženská/-cká zabírá celou oblast Čech a záp. polovinu Moravy a jako dubletní proniká i do oblasti s tradičním výrazem roba. Ten se důsledně drží zejména od toku Moravy na východ. Výskyt slova baba v neutrálním významu je omezen na pruh čes.-pol. nářečí, kde navazuje na širší oblast v Polsku.

Hranice mezi podobami ženskážencká je ostrá. V Čechách a na záp. Moravě je podoba s -nc-, dále na vých. je varianta s -ns-. V moravských městech mívá uvedený výraz též formu s -nc-, tedy žencká.


4    baba  Jg bába (baba expr. ,stará žena‘), SSJČ též bába, obě expr., SSJ expr., zpravidla se záporným hodnocením (stč. baba, bába obojí jen ,babička‘, ,stará žena‘) — Původní význam ,stará žena‘, slovo vzniklo v dětské řeči.

roba  stč. i Jg mor. a slc. ,žena‘, ,dívka‘, ,služka‘, SSJČ zast. a nář., SSJ nář. — Nejasné, snad souvisí s robiti; původně ,pracující žena‘.


žencká  jen nář. — Viz ženská.

ženská  Jg, SSJČ a SSJ mírně expr., hluž. žónska — Zákl. *gen-, pův. význam snad odvozený od biologické funkce ,rození dětí‘ (srov. lat. genitrix).


5    ženská Ju 7 — žencká Po 1, Ju 1–6, Ru 2–4 — roba Ju 7 — baba Ru 4

6    AJŚ 707, PLPJ 72 chuda baba, AJPP 31 oslovení starší ženy, AJK 72 : 1, SSA 8.14, OLA 1738, 1939, 1946 ženská, ALE 139

Bh