ní i dobové věcné rozdíly, např. pro název culík platí v tradiční nář. vrstvě někdy významové omezení ,menší, krátký, dětský‘. U mládeže měst pak toto pojmenování (zde nemapované) označuje často ,nespletený pramen vlasů svázaný po stranách hlavy‘. Nemapovány byly také výrazy mající významy další (např. ,vlasy stočené v tzv. drdol‘ apod.). Střm. podoba cup patrně ukazuje na pozdější přejetí z rakouských dialektů (nedošlo tu k střm. změně u > o).

3                 Lexikální rozdíly v pojmenování copu vytvářejí řadu nestejně rozsáhlých areálů. Rozsahem převládá oblast výrazu cop, který je ve vývoji regionálních poměrů určitou inovací, podporovanou dnes ve svém šíření shodou s pojmenováním spisovným. Tento velký areál zabírá celé Čechy, zasahuje odtud až do záp. poloviny Moravy a odděleně pokračuje i ve Slezsku. Na podkladě areálu základního pojmenování cop vystupují v Čechách areály další s charakteristickými regionálními názvy. Je to jzč. výraz vrkoč s paralelou ve vých. Slezsku, svč. pojmenování rulík a na ně zeměpisně navazující střč. název culík, který je spolu s kontaminovanou podobou cuplík doložen i z Boskovicka a Prostějovska. Výrazným nářečním názvem moravským je lelík, zasahující z oblasti vm. do oblasti střm. až na Zábřežsko. Ve Slezsku je nář. lexikální diferenciace sporadicky doplněna výrazy horcop (na záp. Opavsku) a ocásek (na již. okraji slez. nář. oblasti). Pokud jde o rozdíly slovotvorné, vyčlenil se uvnitř čes. území slova cop areál formy copan, a to v již. části střč. oblasti, odkud zasahuje i do jč. oblasti a na jz. Moravu. Zde se místy uplatňuje v zeměpisně vyhraněných hláskových variantách copán (na Jindřichohradecku a při čes.-mor. hranici) a cupan. (Podoby se základem cup- vytvářejí velkou oblast na území jz. Moravy.) Hláskoslovně se obměňují i další výrazy. Lelík má sporadicky též podobu jelík (zejména na Zábřežsku) a svč. název rulík má sev. od Brna (mezi areály výrazů rulík a lelík) kontaminovanou paralelu relík.

Do mluvy měst pronikl veskrze název cop.

4    cop  Jg též dem. cúpek, copek, SSJČ, SSJ nář. — Přejato z něm.

copan  SSJČ expr. — Formální augm. příponou -an (původně jen ,velký cop‘) od cop, viz tam.

copán  jen nář. — Viz copan.

cúdl  jen nář. — Nejasné.

culík  Jg, SSJČ ob. — Nejasné, snad od culit (Jg ,stočit, zaplést‘), popř. též kontaminací výrazů cop a rulík.

cup  jen nář. — Viz cop, podoba s -u- patrně přejetím z rakouských dialektů.

cupan  jen nář. — Viz copan a cup.

cuplík  jen nář. — Patrně výsledek kontaminace podob cop (cup) a culík.

horcop  jen nář. — Přejato z něm. (Haarzopf).

jelík  jen nář. — Hlásková varianta slova lelík, viz tam.

lelík  jen nář.; stč., Jg mor. (též lelíček, lilík) — Nejasné, snad od stč. lelěti sě ,vlnit se‘.

ocásek  v sled. významu jen nář. — Expr. přenesení významu.

relík  jen nář. — Nář. hlásková varianta (-e- podle lelík, kontaminace výrazů rulík a lelík), viz rulík.

rulík  Jg (též dem. rulíček), SSJČ poněk. zast. — Přejato z něm. (Rolle), domácí přípona -ík.

vrkoč  stč., Jg, SSJČ poněk. zast., SSJ, pol. warkocz, hluž. warkač — Patrně k něm. Warg ,koudel‘, přípona -oč nejasná; původně ,koudelová vložka do účesu‘, přenesením.

5    cop Ju 5, Ru 3 — copan Ju 4 — copán Ru 2 — culik Ju 1–3, Ru 4 — rulik Po 1 — lelík Ju 7 — lelik Ju 6

6    —

Hl