hrkačka (též 675, 680, 749, 750, 59)

hrkáfka (hrkafka 629, 639, 673, 675, hrkláfka 685, 726, 727, 741, 742, hrkálek 628, hrkáłka 704, hrkuška 727)

hrkotka

hrkáček, hrkáč 508, 668, hrkač 676, 677

chrasťítko (chrasťidlo 330, též 124, 27)

křasťítko, křasťátko (křasťítko též 323, chřasťítko 255, 409, 426, 427, 429, též 423, 430, 438, chřas-
ťátko 419, chřastadlo 417, též chřasťíčko 440) — křesťítko, křesťátko (křesťítko též 322,
chřesťítko 421, 423, 438, 440, 447, 453, 461, též 435, chřesťátko 437, též chřesťidlo 10,
křesťíčko 440, 452) — křístátko, křísťátko (křísťátko též 436, chřísťátko 317, kříšťátko
445, křístadlo 432, též křísťadlo 452, křístáčko 459)

křastačka, křasťačka (chřastačka 430, 515, 516, 610, 611, chřasťačka 463, chrastačka 613) — křestačka 452 (též chřestačka 321) — křístačka

rachtátko (rachátko 110, 124)

rachtačka (rachták 101, 106)

rachlátko (též 108)

rachlik, rachliček 11

rechotka (řehotka 703, 722)

řechtátko 22, 26 (řachtátko 204, 226, řachťítko 21, 204, též 211)

řechtačka (též 155, též rechtačka 411, řachtačka 210, též 106, 01)

ščerchátko — ščerkátko (též 668, ščergátko 623, 627, též 652 nedubl., 654, 659 nedubl.)

ščerchadlo (ščerchadło 647, 649) — ščerkadlo 650 (též ščergadlo 626)

ščerkačka 738 (ščergačka 738, též 629, též ščierkačka 801)

ščerkotka (ščergotka 804, 806, 812–814, též 625, 626, ščyrkotka 818, 819, 84, śćrkotka 830, štykotka 749, štrkotka 748, škrkotka 701)

ščerkofka (ščerkufka 828, 829, ščyrkofka 831–834, ščyrkufka 835, 836, též ščergafka 629)

ščercháč, ščercháček (ščercháč též 650) — ščerkáč, ščerkač 650

2                 Sledovaly se nář. ekvivalenty pro dětské chrastítko, tj. hračku nemluvňat, jíž se chrastí. Při velkém množství různých pojmenování, souvisejícím s jejich onomatopoickým původem, projevují se četné rozdíly v uplatnění diferenčních základů, ve využití řady sufixů, v územním rozrůznění příslušných odvozenin podle rodu a některé rozdíly hláskoslovné. Pro přehlednost byly proto zvlášť mapovány jednak areály slovních základů, od nichž se názvy dětského chrastítka derivují, jednak slovotvorné formanty, jimiž se tyto názvy tvoří. Odvozovacím základem bývá infinitivní kmen (např. křast-í-tko, křasť-á-tko, hrk-a-čka) nebo příslušné dějové jméno (např. hrk-ot-ka, ščerk-ot-ka).

Tím, že jde o reálii těsně spjatou s rodinným prostředím, vysvětluje se poměrně značná životnost tradičního pojmenování. Spisovný výraz chrastítko se šíří pomalu, více v městské mluvě a u mladší generace, na Moravě pak zpravidla jen v městech nově dosídlených (tyto přesahy nebyly mapovány). V českých pohraničních městech je chrastítko zpravidla jediným užívaným výrazem. Vedle sledovaného významu se některá uváděná pojmenování vyskytují i ve významu ,rolnička‘ nebo ‚(velikonoční) řehtačka‘. Na tyto významy nebyl při mapování brán zřetel.

3                 Jednotlivé názvy se odvozují od několika základů, jež vytvářejí kompaktní, ostře vymezené areály; v nich se jen zřídka objevují názvy jinozákladové. (Vzájemně se prostupují pouze hláskově obměněné základy křast- (chřast-), křest- (chřest-), kříst- (chříst-).

Základ chrast- je rozšířen především v záp. části stř. Čech a dále na Příbramsku a Táborsku; na něj navazuje jvč. a jzm. ekvivalent křast- (chřast-), jč. křest- (chřest-) a jzč. kříst- (chříst-). V Polabí a Posázaví se derivují sledovaná pojmenování od základu řeht-, v širším Podkrkonoší od racht- a rachl-. Menší okrajové areály tvoří základy haraš- na Rakovnicku, drk- na Náchodsku a Chodsku a cink- v jz. a jv. Čechách.

Pro záp. polovinu Moravy a Slezsko jsou charakteristické deriváty od základu štěrch- (štěrk-). Na vých. polovině Moravy se uplatňuje základ hrk-, kterého se užívá i ve vých. Čechách. Malý areál vytváří na Hranicku základ rech-.

Nář. pojmenování se diferencují též podle rodu: zatímco v jz. polovině Čech (s výjimkou zč. a jč. okraje) a na stř. a záp. Moravě převažují výrazy rodu středního, v ostatních oblastech Čech a Moravy se vyskytují jména rodu ženského. V okrajových úsecích sv. Čech s malými přesahy na Moravu a ve vých. části centrálního úseku střm. nářečí, zejména na styku oblastí s rodem žen. a stř., se setkáváme též s názvy rodu mužského.

Značné územní rozdíly existují ve využití sufixů (uvádíme je zde i s kmenotvornou příponou). U neuter převládají útvary odvozené formantem -á-tko, -í-tko. Vyskytují se v jz. polovině Čech bez zč. a jč. okraje, dále pak v Podkrkonoší a ve stř. části střm. nářečí. Ze Zábřežska a záp. okraje střm. nářečí je doložen sufix -adlo, -i-dlo. U feminin převažuje formant -a-čka, doložený jak z okrajů záp. a již. Čech, tak z většiny regionu svč. s přesahem na jz. Moravu, dále pak z Vyškovska a z oblasti východně od Prostějova s přesahem do nářečí východomoravských a slezských, kde však z technických důvodů nemohl být všude jeho dubletní výskyt mapován. Na sv. Moravy a na většině Slezska je příslušné pojmenování tvořeno od dějového jména formantem -ka, v nář. vm. s přesahem do nářečí střm. a v přechodných nářečích česko-polských pak formantem -á-vka. U maskulin se uplatňuje sufix -á-č, -a-č, -á-ček; vytváří dva menší areály: jeden v okrajovém úseku vč. nářečí s malými přesahy na Moravu, druhý ve vých. úseku centrální skupiny střm. nářečí. Malou oblast v Podkrkonoší tvoří formant -ík, -íček.

4                 Všechna pojmenování jsou tvořena od onomatopoických sloves nebo od dějových jmen od nich odvozených, a to sufixy derivu-
jícími jména prostředků činnosti.

cinkátko  SSJČ ,předmět, jímž se cinká (zprav. dětská hračka)‘ — Od cinkat.

drkačka  jen nář.; SSJČ nář. — Od drkat.

drkátko  jen nář. — Od drkat.

harašítko  jen nář. — Od harašit.

hrkáček, hrkáč, hrkač  v sled. významu jen nář.; KI hrkáč — Od hrkat.

hrkačka  SSJČ říd., K1 — Od hrkat.

hrkátko  Jg hrkadlo, SSJČ říd., též hrkadlo říd. — Od hrkat.

hrkávka  jen nář.; Jg hrkavka, hrkatka (SSJČ nář. ,rolnička‘) — Od hrkat.

hrkotka  jen nář. — Derivací od dějového jména hrkot.

chrastítko  Jg chrastisko, Kt též chrastidlo, SSJČ — Od chrastit, psl. *chorstati, to z *kork-stati. Expresivní záměna ch místo k.

křastačka, křasťačka  jen nář. — Viž křastítko.

křastítko, křasťátko  jen nář. — Zřejmě zvukomalebná obměna základu chrast-; expresivní záměna ch místo k. Viz chrastítko.

křestačka  Jg i SSJČ chřestačka — Viz křastítko.

křestítko, křesťátko  SSJČ chřestítko, chřestidlo — Viz křastítko.

křístačka  jen nář. — Viz křístátko.

křístátko, křísťátko  jen nář. — Patrně od slovesa křísat (např. o cvrčkovi). Nejspíše je to s-ové intenzivum od skřípati, přičemž prvé s zaniklo, tedy z *křip-sa-ti.

rachlátko  jen nář; SSJČ nář. Od rachlat, viz rachtačka.

rachlík, rachlíček  jen nář. (Kt rachlík, rachlák, SSJČ rachlík nář., vše ,rolnička‘) — Od rachlat, viz rachtačka.

rachtačka  jen nář.; Jg rachtáč, rachtáček ,čím se rachtá, rachotí‘ — Od rachtat. Zvukomalebná slovesa rachtat, rachlat, rechotat z psl. kořene *roch-.

rachtátko  jen nář.; SSJČ nář. — Od rachtat.

rechotka  jen nář.; pol. grzechotka — Derivací od dějového jména rechot, viz rachtačka.

řehtačka  Jg, SSJČ říd. — Od řehtat, psl. *regotati.

řehtátko  SSJČ dem. k říd. řehtadlo — Viz řehtačka.

štěrcháč, štěrcháček  jen nář. — Od štěrchat.

štěrchadlo  jen nář. — Od štěrchat.

štěrchátko  jen nář.; SSJČ nář. — Od štěrchat.

štěrkačka  jen nář.; Jg — Viz štěrkátko.

štěrkadlo  jen nář.; Jg, Kl štrkadlo, hluž. šćerkadło — Viz štěrkátko.

štěrkáč  jen nář.; Jg štěrkač (slc. štrkač), SSJ štrkáč — Viz štěrkátko.

štěrkátko  jen nář.; SSJČ nář. — Od štěrkat.

štěrkávka  jen nář.; Jg štěrkavka, hluž. šćerkawka — Viz štěrkátko.

štěrkotka  jen nář.; Jg též slc. štrkotka, hluž. šćerkotawa — Derivací od dějového substantiva štěrkot.

5    drkačka Po 1 — hrkátko Ju 4 — hrkačka Ju 2 — hrkáłka Ju 7 — hrkáfka Ju 6 — hŕkáfka Ru 5 — chrasťítko Ru 2, 3 — rachtátko Ju 4 — rachtačka Ju 1 — řechtačka Ju 3, 5, Ru 4

6    ASJ IV 386, AJK 342

Ši