jednak z expresivního postoje k reálii, jednak z časté dvouvrstevnosti ve stáří názvů. Deverbativní označení
(odvozená od onomatopoických sloves napodobujících zvuk sání, se základy dud(l)-, duml-, cuc-, cuml-
apod.) jsou většinou stará, znamenala totiž původně kousek stočeného řídkého plátna s kaší, chlebem apod.
a po rozšíření nové reálie se na ni přenesla; motivačně odlišná pojmenování odvozená od slovesa šidit (šidít-
ko, šiďák, resp. šidík, šidlák) jsou výrazně novější.

Tam, kde bylo slovo cumel zachyceno pouze v původním významu, nebylo mapováno, stejně tak jako názvy pro savičku na kojeneckou láhev.

Ze slovotvorného a onomaziologického hlediska je překvapující značné rozšíření přípony -ák (dud(l)ák, dumlák, cucák, šiďák), která má zejména v případě dubletního výskytu zřejmě pejorativní zabarvení (ve starší literatuře, dokládající výrazy pro starou reálii – kousek stočeného plátna, zaznamenána není).

V Čechách byl výzkum prováděn pouze na řídké síti, proto hranice areálů jsou zde jen přibližné.

3                 Areály základních pojmenování dudlík a cumel se zčásti vzájemně prolínají a na ně se vrství menší oblasti ostatních výrazů. Zvlášť složitá je situace na Moravě.

Slovo dudlík, shodné se spis. jazykem, je v celých Čechách a zasahuje až do středu Moravy, jako výhradní však zaujímá pouze větší areál v záp. části střč. a jzč. nář. oblasti, jinde je dubletní.

Výraz cumel se vyskytuje téměř na celé Moravě a ve Slezsku, ve vých. části jako jedinečný, v záp. polovině Moravy poněkud rozptýleněji a vesměs dubletně (na okrajích Čech byla zachycena většinou deminutivní podoba cumlík).

Další deriváty od základu dud(l)- byly zaznamenány zejména ve středu zkoumaného území: dudák v sv. Čechách s přesahem do vých. části střč. nář. oblasti, dudlák v návaznosti na něj pak v pruhu táhnoucím se od Svitav až k Brnu; dudel se objevuje rozptýleně jako novější dubleta, zejména v mor. městech. Pojmenování od základu duml- se vyskytují velmi řídce, koncentrovaněji jen dumlák na Novoměstsku.

Odvozeniny od základu cuc- byly zapsány na okrajích zkoumaného území; poměrně rozsáhlou oblast na jz. okraji Čech s výběžky k Jihlavě a Ledči nad Sáz. zaujímá výraz cucák, na Lounsku je ostrůvek varianty cucka, z Břeclavska je doloženo označení cucek.

Slovo šidítko bylo zaznamenáno rozptýleně zejména v jižní polovině Čech, pojmenování šiďák se objevuje velmi zřídka na střední Moravě a na Slovácku. Přejatý výraz nupel tvoří malý areál ve vých. části Hlučínska a v přilehlých bodech v Polsku.

Ve městech je až na malé výjimky (dudel) situace shodná s venkovským okolím.

4    cejclík  jen nář. (Kt pouze „láhvička s dudáčkem malým dětem“ — ve vých. Čechách) — Onomatopoické pojmenování, souvisí s cec-, cic-, zakončení podle dudlík.

cucák  SSJČ ob. expr. — Od cucat.

cucek  v sled. významu jen nář. — Přenesením z pojmenování staré reálie (Jg „cumel z plátna“), srov. cumel. Viz cucák.

cucka  jen nář. — Viz cucák.

cumel  SSJČ ob., SSJ cumel — Přenesením z pojmenování staré reálie cumel ,kousek stočeného plátna s kaší, chlebem apod.‘ (Jg „cec z něčeho udělaný, kterýž dítěti do huby dávají“); od cumlat (je i něm. Zummel, to přejato z češtiny?).

dudák  SSJČ ob. — Od dudat ,dumlat, cumlat‘.

dudel  jen nář. — Přenesením z pojmenování staré reálie (Kt

v témž významu jako Jg cumel, srov. tam). Patrně desufixací od dudlík, zakončení podle cumel. Viz dudlík.

dudlák jen nář. — Od dudlat ,dumlat, cumlat‘.

dudlík SSJČ — Od zákl. dudl- deminující příponou -ík.

dudyn  jen nář. — Viz dudák.

dumel  SSJČ jen dumlík — Přenesením z pojmenování staré reálie (Kt v témž významu jako Jg cumel); od dumlat ,cucat, cumlat‘, zakončení patrně podle cumel.

dumlák  jen nář. — Viz dumel.

dundák jen nář. — Od nář. dundat ,cucat, pít‘.

nupel  jen nář. — Přejato z něm.

šiďák  jen nář. — Od šidit.

šidítko  Kt „umělý cumel“, SSJČ — Viz šiďák.

5    duda Ju 1, 7 — dúda Ju 1–3 — cumel Ju 6, 7 — cumlík Ru 4 — cucák Ju 3 — cucík Ru 2, 3 — cucek Ru 5 — cucl Ju 6 — cucla Ju 5 — cejclík Ju 1, Ru 4

6    ASJ IV 385, AJŚ 723, AJK 228

Či