22 dítě (1849)

1    M         ďíťe (ďíťa)

ďec’o (-čo)

ďecko

dz’ec’ m.

robje 101, 104

bábo 719, 736, 737

S          ďeťišťe 101

X          ďečťe 457

N          klazan 123, klazant 125, m(e)rňe, mláz 129, harant 210, 418, 21, chásňa 701, ďecko (expr.)

2                 Mapa zachycuje neutrální nářeční pojmenování nedospělého lidského jedince asi do věku čtrnácti let. Výrazné diference slovotvorné (dítě × děcko) a morfologické (děťo × děť) doplňují okrajově i rozdíly lexikální (bábo × robě). Ojediněle se vyskytly i významové posuny (např. výraz děcko ve významu děvče na vých. Moravě).

3                 Pojmenování dítě zabírá celé území českého jazyka s výjimkou nář. slezských a sev. části vm. dialektů. Nepřehlasovaná podoba díťa je doložena ze širšího Uherskobrodská a ze sev. Valašska. Pro většinu Moravy je charakteristický výraz děcko, který je téměř na celé Moravě a ve vých. Čechách dubletní se slovem dítě. Ve Slezsku se vyskytuje označení děťo, zpravidla dubletně s pojmenováním děcko. V lokalitách v Polsku a na přilehlém Hlučínsku tvoří malé území forma muž. rodu děť.

Na okrajích se vyskytly další podoby: archaismus děčtě ojediněle na Doudlebsku, dětiště a robě v Podještědí a bábo na Břeclavsku.

Situace ve městech se většinou shoduje s venkovským okolím.