218 rez (341)

1    M         rez m. — zerz m. (též 753, zarz 756, též zerz f. 650) — zrz m. (f. 667)

rez f. (též 101, 103–105, 107, 110, 112; 134, 136)

rza f. — zarza f. (zrza 806, 819)

rezavina 707, 747 — zerzavina 514, 757 — zrzavina 738, 814

N          zrzafka 814, rust 818, rest 307

2                 Otázka byla zaměřena na rodové a slovotvorné rozdíly nářečního pojmenování pro rez, tj. červenohnědý povlak, který se tvoří na povrchu železných předmětů ve vlhkém prostředí. Kromě nich (rez m. × rez f.; dále např. rez f. × rza, zerz × zerzavina) byly zachyceny i rozdíly hláskové (např. zerz × zrz, zarza × rza). Ty jsou patrně důsledkem různého vývoje při odstraňování pobočné slabiky, rušila se tedy těžko vyslovitelná souhl. skupina (pomocí přesmyků a přisouvání hlásek).

3                 Jako základní se jeví protiklad rodový. Pojmenování mužského rodu se vyskytují v celých Čechách a na větší části Moravy kromě malého území v Podkrkonoší a sev. Valašska. V těchto malých oblastech a ve Slezsku převládají pojmenování rodu ženského; ta jsou charakteristická i pro mluvu severomoravských měst.

Důležité jsou též diference hláskové. Celé Čechy, jz. a sz. Morava, dále sev. úsek vm. nářečí s Holešovskem a jv. část Slezska mají výraz rez (členěný dále rodově, viz výše). Na zbývajícím území Moravy je podoba zerz m. Na Opavsku tvoří kompaktní oblast forma zarza, pro přechodová nářečí česko-polská s přesahem na Hlučínsko je typická podoba rza.

V mluvě měst převládá pojmenování rez, shodné se spis. jazykem (ženského i mužského rodu).